Bezpečnostní inženýr Libor Fejta navštívil v září Niagárské vodopády. Přímo u nich přemýšlel nad jadernou elektrárnou a nad sílou přírody.
Při pozorování peřejí vodopádů Niagara se neubráníte obdivu nad silami a krásami přírody. Temný hukot vod, řítících se střemhlav do propasti, hluboké 52 metrů, inspiruje mnohé básníky a nejednoho energetika. Přes hrany Niagarských vodopádů přeteče každou sekundu přibližně 5900 metrů krychlových vod. Myšlenku na jejich využití zrealizoval Nikola Tesla již v roce 1896, kdy ve spolupráci s firmou Westinghouse spustil elektrárnu o výkonu 37 MW (10 Francisových turbín, každá 3,7 MW). V té době úctyhodný výkon. Zprvu se využíval k elektrifikaci tramvají v blízkém městě Buffalo a později také v Torontu a v New York City, kde rozsvítil i slavnou Broadway.
Niagara versus Dukovany
Jako Dukovaňáka mne samozřejmě svedla myšlenka na porovnání s našimi čtyřmi reaktory. Produkují více než padesátkrát větší výkon. Niagara i Dukovany však mají shodný původ energie, jež využívají, a to jaderné procesy. Jaderná fúze na Slunci uvolňuje jadernou sílu, produkuje světlo, odpařuje vodu na Zemi, tvoří srážky a je motorem vodního cyklu, který umožňuje chod vodní elektrárny. V jaderném reaktoru uvolňujeme jadernou sílu štěpením Uranu a využíváme teplo předané do vody primárního okruhu.
Teslovo dílo zůstalo v provozu 65 let a u Niagary se stavěly postupně další elektrárny a některé jsou v provozu dodnes. Vyrábí ovšem převážně v noci, aby přes den byla krása vodopádů zachována pro turisty. Na Dukovanech vyrábíme ve dne i v noci a těšíme se, že bude provoz našich bloků pokračovat alespoň dalších 20 nebo 30 let a jednou snad dojde i k rozšíření o nový reaktor.
Česká stopa
Nikolovi Teslovi byl u Niagarských vodopádů postaven pomník, ale nalezneme zde i českou stopu. Na místním hřbitově je pohřben česko-kanadský kaskadér Karel Souček, který v roce 1984 proplul vodopády uzavřený v sudu. Přežil to, ale zahynul následující rok při nepovedené kaskadérské atrakci v Texasu.
Sílu Niagar pocítíte nejvíce pod peřejí, kam se dostanete tunely, zbudovanými při výstavbě elektrárny. Bez pláštěnky se to neobejde, ale stojí to rozhodně za to. Mně se tak poštěstilo koncem letošního září.
Ing. Libor Fejta, bezpečnostní inženýr