Laureátem celostátní vědecké soutěže České hlavičky 2024 se stal v Ivančicích Vojtěch Eibel

Ocenění obdržel Vojtěch Eibel za tvorbu zpěvníku písní Jana Blahoslava. Jde o mimořádný příspěvek pro poznání a interpretaci muzikologického díla Jana Blahoslava, významného biskupa Jednoty bratrské, muzikologa, překladatele, pedagoga aj., který v Ivančicích působil v 16. století.  Vojtovi se podařilo zpřístupnit Blahoslavovy texty, jež byly napsány dobovým písmem, které na základě náročného paleografického rozboru identifikoval jako švabach. Důkladně rozebral zejména Ivančický kancionál, který byl poprvé vytištěn v Ivančicích před 460 lety. Na základě odborné literatury sjednotil dosud roztříštěné informace o autorství písní Jana Blahoslava a dokázal stanovit, na kterých písních z kancionálu se Blahoslav nějakým způsobem podílel (složil hudbu, text, nebo obojí, upravil texty i hudbu aj.). Všechny tyto písně, kterých je více než 70, Vojta sjednotil do zpěvníku. Ten dále doplnil o dnešní formu notace realizovanou počítačovým programem tak, aby mohli současní zpěváci písně Jana Blahoslava bez problémů interpretovat. 

 

Vojto, základ tvojí odborné činnosti byl ve velmi úspěšně obhájené závěrečné práci, kterou jsi zpracovával v rámci ukončení studia na gymnáziu. Jak se tvoje činnost dostala do Středoškolské odborné činnosti (SOČ), co průběh této soutěže od školního přes krajské a celostátní kolo vyžadoval? 

Psaní mé závěrečné práce mě velmi bavilo a po její obhajobě na gymnáziu jsem měl stále chuť s prací dále pokračovat. Když jsem se tedy dozvěděl o soutěži SOČ, rozhodl jsem se, že se této soutěže zúčastním. Nejprve jsem musel svoji práci rozšířit a upravit její formální stránku podle pravidel SOČ. Následně jsem natočil desetiminutové video, ve kterém jsem prezentoval svoji práci. Právě s tímto videem a samotnou prací se porotci krajských a celostátních kol vždy předem seznámili, takže následná obhajoba byla vedena spíše formou diskuze, kdy bylo důležité pohotově reagovat na odborné otázky. 

Zpracování tvé odborné práce bylo tak kvalitní, že ji porota SOČ navrhla k zařazení do prestižní celostátní vědecké soutěže České hlavičky. V čem byla tato soutěž odlišná od SOČ? 

Zatímco SOČ nabízí 18 kategorií, do kterých lze práci zařadit, v Českých hlavičkách je jich pouze šest. To znamená, že jsem soutěžil s pracemi z odlišných oborů, ale o to zajímavější bylo setkání s ostatními soutěžícími. České hlavičky se zaměřují více na celkový přínos práce a její využitelnost pro společnost, SOČ klade důraz i na odbornost samotného textu. Co mě nakonec mile překvapilo, bylo, že i na Českých hlavičkách jsem dostával teoretické dotazy týkající se hudby, což jsem u poroty složené především z profesorů VŠE nečekal.

V projektu České hlavičky ses dostal v kategorii Merkur „Člověk a společnost“ mezi tři nejlepší mladé vědce v České republice a obhajoval jsi svoji práci v Praze. Můžeš alespoň krátce přiblížit, kde to bylo a jak celostátní kolo soutěže probíhalo? 

Svoji práci jsem na Českých hlavičkách obhajoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Obhajoba se moc nelišila od té na SOČ. Rozdíl byl pouze v tom, že jsme ostatní soutěžící nemohli poslouchat. Toho si totiž na SOČ cením, protože je to vždy velmi obohacující. Ještě před zařazením mezi tři nejlepší soutěžící jsem musel sepsat abstrakt a synopsi, což jsou stručné texty shrnující celou práci, a to na malém rozsahu není vůbec jednoduché.

Popiš prosím alespoň krátce to obrovské množství práce, které jsi musel zvládnout, kolik materiálů jsi musel nastudovat, z čeho jsi čerpal? Co bylo pro tebe nejtěžší? Který počítačový program jsi využil a jak vypadá současný notový záznam Blahoslavových písní, jak se liší od toho původního? 

Ve své práci jsem hodně čerpal z historických tisků, především z Ivančického kancionálu a Blahoslavovy Musiky. Nemusel jsem však navštěvovat žádné knihovny, protože dnes jsou již podobné práce často digitalizovány a člověk je může zkoumat z pohodlí domova. Stěžejním bodem byl pro mě opravdu zmíněný Ivančický kancionál, z něhož jsem přepisoval Blahoslavovy písně. Tedy všechny texty psané švabachem jsem přepsal do digitální podoby a pomocí notačního programu Musescore jsem přepisoval také hudební notaci. Přepsané písně se od původních liší právě tím, že je dnešní hudebníci mohou mnohem snáze interpretovat.

Vojto, ty jsi strašně moc skromný. Přibliž prosím čtenářům Ivančického zpravodaje, jak jsi vůbec zjistil, že jde v Ivančickém kancionálu o švabach, jak jsi ho četl? I když šlo o tištěnou formu švabachu, je to přece v dnešní době velmi náročné přečíst ho. Mnozí studenti historie na vysoké škole by si s ním lámali hlavu. Stejně tak dobové zápisy not, jak jsi je prosím upravoval?

Moje původní domněnka byla, že písmo v kancionálu je švabach. Jak jsem se však hlouběji začal o stará písma zajímat, zjistil jsem, že existuje spousta druhů švabachu a některé znaky jsou podobné i jiným písmům. Potom jsem se v díle významného muzikologa Otakara Hostinského dočetl, že by se mohlo jednat o frakturu, což mě poměrně překvapilo. Proto jsem se pustil do širokého srovnání jednotlivých znaků z Ivančického kancionálu s ukázkami jak švabachu, tak fraktury ze stejné doby. Po této důkladné analýze jsem nakonec dospěl k závěru, že se skutečně jedná o švabach. Díky tomuto porovnávání a také tomu, že jsem ze skladeb ve zpěvníku do digitální podoby přepsal přibližně 17 tisíc slov, pro mě nakonec čtení švabachu nebylo vůbec obtížné. Blahoslav využíval staré notace, konkrétně starší chorální a pokročilejší mensurální notaci, které by dnes byly velmi těžko interpretovatelné. Při přepisu not do moderní notace jsem se kromě současných příruček opíral i o Blahoslavovu Musiku, což je soupis tehdejší hudební teorie, podle kterého Blahoslav písně zapisoval. Nemohl jsem si tedy přát vhodnější zdroj.

Vytvořil jsi tedy sborník písní (zpěvník), ze kterého mohou po více než 460 letech dnešní zpěváci čerpat. A to se již i prakticky stalo. Několik písní ve tvé úpravě interpretovali studenti Pěveckého sboru Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích například v roce 2023 na koncertech věnovaných 500. výročí narození Jana Blahoslava nejen v Ivančicích, ale také v místě jeho rodiště – v Přerově. Myslíš si, že by mohli současní hudebníci s Blahoslavovými písněmi dále pracovat?

Jsem vděčný našemu školnímu sboru, že mohl Blahoslavovy písně jako první po mnoha staletích znovu uvést, a musím říct, že se mu to velmi povedlo. Písně se dají dále zpracovávat, sám jsem se již pokoušel některé převádět do vícehlasu. Původní písně jsou pouze jednohlasé, takže nabízí mnoho možností, jak je upravit. Myslím si, že tento zásah do písní je vhodným způsobem, jak skladby současnému posluchači přiblížit. Právě to, že se hudba neustále mění a dostává nové významy, je to, co mě na ní tak baví.

Končí touto soutěží tvoje práce na blahoslavovském tématu, nebo budeš v práci ještě nějakým způsobem pokračovat? Vím, že o zpěvník byl velký zájem.

Mým snem je zpěvník skutečně vydat, aby si ho kdokoliv mohl pořídit a dále šířit odkaz Jana Blahoslava. Je to ale běh na dlouhou trať, který vyžaduje hodně úsilí, proto nechci nic slibovat. Pokud se mi však naskytne příležitost a budu mít čas, rád bych se o to pokusil.

Čtenáře by jistě zajímalo, zda máš vůbec při studiu a vědecké práci ještě nějaký volný čas. Pokud ano, co tě baví, čemu se věnuješ? 

Aby člověk napsal kvalitní práci, musí ho téma bavit. Přestože bych zkoumání a psaní práce úplně za svůj volný čas neoznačil, je to skutečně něco, co mě naplňuje. Mimo to se věnuji hudbě, ať už jde o její poslech, o zpěv či hru na hudební nástroje. Občas si taky rád zaběhám a podívám se do přírody.