Krejčí a švec jsou téměř vyhynulá řemesla. Pavel Dobrovolný to chce změnit

Není moc mladých lidí, co studuje řemeslo. Jakékoliv. I mezi námi je hodně těch, kteří si myslí, že budou jen kreslit a šít jim to bude někdo jiný. Jenže nemáme lidi, kteří umí šít a dělat boty. Všichni hlásají, že musíte mít vysokou a střední školu, a ne učiliště. Za chvíli se budeme mít řemesla jako je švec a krejčí na seznamu ohrožených druhů. Jednou by chtěl mít svůj salón, tak jak to bývalo v dřívějších dobách. „Lidé by za mnou přišli s tím, že chtějí šaty, které jim padnou, vydrží a budou skvěle řemeslně zpracované,“ vypráví zaníceně Pavel.

Pavle, jakou školu studuješ?

Studuji Fakultu designového umění Ladislava Sutnara v Plzni, obor design obuvi a módních doplňků.

Co tě vedlo k tomu, že ses začal věnovat řemeslu jako je krejčovina a ševcovina?

To byla velká náhoda. Studoval jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu v Heleníně u Jihlavy. Velmi mě tehdy zaujal obor design oděvů a interiéru. Říkal jsem si, že by to moc rád zkusil. Nakonec mi vyšel obor design oděvů a jsem za to moc rád. V prvním ročníku jsme si říkal, že uvidím, jak to půjde. Hrozně mě to chytlo a od té doby se toho držím. Na obor obuvi jsem šel jen proto, abych si rozšířil praktické schopnosti.

Je to moc krásné řemeslo. Jak to vypadá v praxi, úplně si to nedokážu představit. Co to všechno obnáší? Šití, návrhy, střihy?

Obnáší to všechno, co říkáš. Ve škole máme půlroční zadání a to musíme splnit. Například máme vytvořit kolekci obuvi a zpracovat jeden nebo dva kusy. Na vysoké škole nás vedou na trendy.  Ty si musíme zpracovat a zjistit si, co se děje v tomto oboru ve světě. Poté si vytvořím návrh a pak už je to o tom, co si člověk sežene. Shánět materiál je v České republice docela těžké. Pak realizace, kopyto, střih a pak už to jede.

Počkej, počkej… jaké kopyto?

Ano kopyto je věc bez, které se bota nedá ušít. Napíná se na ně ušitý vrch a přišívá podešev. Dřevěný tvar boty, který se dá rozdělit na dvě části, aby se dalo z hotové boty vytáhnout.

Poptávka po kvalitních materiálech je opravdu tak velká? Neříkej, že dnes je problém něco sehnat?

Je to neuvěřitelný problém. Dřív se šilo a nebylo z čeho, teď když máme relativně z čeho, tak se nešije (smích). To je ten největší paradox. Je pár obchodů v Praze, kde se dá něco sehnat. Už se nedá tvořit tak, že si člověk něco vysní a pak ten potřebný materiál najde, tak už to bohužel nefunguje. Takže musím pracovat jinak. Jdu po materiálech, zjistím jaká je nabídka a možnosti. Potom můžu začít kreativně tvořit.

Říkal jsi, že sledujete trendy ve svět. Co tedy frčí?

Trendy jsou obrovské kolo, které se otáčí. Teď přichází do trendu vojenské věci, kvůli tomu, co vše se ve světě děje. A mělo by to lidem vytvořit takový pocit bezpečí. To znamená military trend, hlavně v pánské módě.

Z pohledu řemesla je náročnější pánská nebo dámská móda?

Pánská je bezesporu náročnější z pohledu zpracování. A také mě víc baví. Zajímám se o technologii, šití a hlavně řemeslo jako takové. Pánská móda je kapsa sem a kapsa tam.  Ušít kapsu už je mnohem složitější, než našít perličku na dámské šaty. Dříve se dokonce pánská móda studovala jako vyšší krejčovina.

Stává se ti, že jdeš po ulici a díváš se, co mají lidé na sobě?

Co mají lidé na sobě je jejich věc. Každý nosí to, v čem se cítí nejlépe. Koukám spíše na oblečení, jak je ušité.

Neznám žádného krejčího, ani obuvníka. Přitom  bych si klidně nechala ušít šaty i košili na míru.

V dnešní době moc lidí neřeší a neví, že toto řemeslo může i zaniknout.  Učiliště s tímto oborem už nenajdete, což mi přijde velká škoda. Já osobně jsem chtěl jít tímto směrem, šel bych na učňák, ale prostě žádný není.

Dřív se chodilo tzv. do učení. Tovaryšové se učili od mistrů a tak se předávalo řemeslo…

Představ si, že přesně tyhle mistry z oboru hledám. Snažím se najít někoho, kdo mi ještě řekne, jak to bylo dřív. Nedávno jsem konzultoval boty s obuvníkem, který odcházel do důchodu. Chci se naučit dělat řemeslo poctivě. Baví mě to. A čím dál víc zjišťuji, že to „chození do učení“ mělo smysl. Co by za to dnes dal. Velmi rád se bavím s paní Cafourkovou, která mí firmu Disting v Dukovanech. V šití se opravdu vyzná a udržuje know-how. A také se hodně učím od lidí z divadla.

To jsi mě trochu zmátl. Proč z divadla?

Na střední škole jsme měli povinnou praxi. Nevěděl jsem, kam půjdu, a jedna holčina z Prahy mi vyprávěla, že do Národního divadla berou na šití kostýmů. Řekl jsem si, že to musím vyzkoušet. Neuvěřitelně mě to obohatilo. Dali mě tam na pánskou krejčovou a zjistil jsem, že se mám ještě hodně co učit. Lidi z divadla mám hrozně rád.

Na půdách a v garážích jsou občas schované  staré klasické i šlapací stoje na šití. Navíc se vrací do módy doba retra. Myslíš si, že se může vrátit zpět zájem o opravy a šití oděvů?

Ta doba tady už je. Ale bude to ještě dlouho trvat. Například maminky sledují na internetu různé tutoriály jak ušít toto a tohle. Když jsem například v Praze v obchodě s látkami, vidím tam hodně maminek, které chtějí kvalitní potištěnou bavlnu. Určitě se doba šití vrací, ale zdaleka to není jako dřív. A ani asi už není možnost v takové míře, jak to bylo dříve. Všechny stroje ze starých fabrik se vyházely a obnovení by bylo moc těžké.

Jaký je rozdíl mezi švadlenou a krejčí?

Švadlena je vlastně taková prádlová. Umí ušít cíchy, zašívat a tyto další věci. Krejčí už je ten, co udělá střih, ušije kabát a takové složitější věci.

Není to spíš obor pro holky?

Jsou to jen předsudky lidí. Dříve to bylo úplně normální, že byl krejčí a švec. Nemyslím si, že je to jen pro holky. Mám za sebou ruční šití bot. Byla to docela fuška.

Co máš teď rozešitého? Na čem pracuješ?

Teď jsem právě dodělal úplně všechno a čekají mě aspoň chvíli prázdniny. V úterý jsem odevzdával … práci, byl ples a ted bude týden oddych. Potom to začne vše znova.

U plesu se ještě zastavme. Co jsi měl na ples připraveného?

Měl jsem tam celou svoji kolekci. Od střední školy až po vysokou.  Byl to výběr za celou dobu mého šití a tvoření. Takže tam byly tam dva vstupy. V prvním vstupu byly modely volnočasovější . Vstup byl takový volnější, byly tam kabáty a další věci. Naopak v tom druhém vstupu byly jenom večerní šaty.

Kde jsi sehnal modely a modelky co předváděly tvoji práci?

Většinou to byli kamarádi a kamarádky tady z Hrotovic, nebo lidi z Jihlavy, které jsem znal ze střední školy. Bylo to velmi příjemné po dlouhé době, že jsem se se všemi viděl. Užili jsme si spolu atmosféru před přehlídkou, jestli to vyjde nebo nevyjde.

Máš v rodině někoho, kdo má stejný obor?

Nemám. Byla to opravdu náhoda na střední škole. První půlrok byl takový nevím nevím a pak se najednou něco stalo a začalo mě to ohromně bavit. Hlavně ta technologie a řemeslo.