Kostel v Horních Kounicích má zrekonstruované stropní malby

Sbor řídil Jiří Němec, za varhany usedl student Jiří Kudrna ml., která v Hradci Králové studuje hru na varhany a vedení chrámového sboru. Kostel byl do posledního místa plný nejen místními, ale také lidmi z okolí.

Stropní malby potřebovaly nutně opravit

Kostel sv. Michaela archanděla v Horních Kounicích pochází ze 13. století. Zub času se podepsal na stropní figurální výmalbě výjevů ze života andělů. Autorem stropní malby v kostele sv. Michaela archanděla je Rudolf Adámek z Prahy, který ji vypracoval v roce 1931. „Stropní malba byla nadzvednuta ve větších šupinách a na mnoha místech byla odpadena. Na jiných místech byla napadena plísní, která vytvářela houbovitý povrch,“ popsal duchovní správce farnosti Jaromír Gargoš. Kouničtí v roce 2010 zrestaurovali dvě pole stropních maleb a letos dokončili za finanční pomoci Nadace ČEZ zbývajících pět polí.

Na technologii malby velmi záleží

Stropní malby restauroval akademický malíř Pavel Kobylka z Prahy s kolegyní Ivanou Přibylovou. „Dělali jsme to na etapy, nejdříve presbytář, potom kůr. Nejdříve jsme se museli seznámit s technologií výmalby, protože zde byla velmi složitá. Když dílo vznikalo, tak se autor dopustil technologického přehmatu, který se pak projevoval a s malbou šel dál. První oprava byla v roce 1957 a druhá v roce 1971. A to už hovoří samo za sebe, že tam nějaký problém byl. Jinak by taktová malba měla vydržet sedmdesát let bez zásahů, jenom by se sundávali prachové nečistoty,“ popsal akademický malíř Pavel Kobylka.

Původní výmalba byla vápenná. „Vápno bylo velmi kvalitní, proto uzavřelo omítku a vytvořilo téměř nepropustnou vrstvu. A aby autor mohl malovat, aby barva vůbec držela, tak si musel udělat hlinkový podklad. Na to maloval malbou secco, tedy převážně hlinkovými barvami a temperou na suchý nátěr,“ vysvětluje akademická malířka Ivana Přibylová a dodává, že tato technologie je vhodná do suchého prostředí, ale ne do těchto prostor, kde je vlhko a kde se střídají teploty.

Stropní malby zobrazují výjevy ze života andělů. Je možné zde vidět zvěstování početí Panně Marii archandělem Gabrielem, oznámení andělů o narození Ježíše, dále jsou zde zobrazeni andělé a tři Marie u hrobu Ježíše. „To je zajímavé, protože autor oblékl tyto tři Marie do řeholního roucha, přesto, že to byly civilní osoby,“ upozorňuje akademická malířka Přibylová. Na dalších dílech je vidět troubení andělů při posledním soudu, přímo nad kůrem je zobrazena svatá Cecilie, což je patronka zpěváků.

Akademičtí malíři zachránili fresku Svaté rodiny

Ve třicátých letech 20. století byl v kostele objeven obraz Svaté rodiny, který pochází z konce 18. století. „Je to čistí freska a byla velmi poškozena. Kousek po kousku jsme obraz vytahovali. Svatý Josef byl dokonce zamalovaný, toho jsme obnovili. Vpravo by měl být Jan Křtitel, ale z toho nezbylo skoro nic, takže dnes na vyobrazení není vidět,“ ukončuje své vyprávění malířka malířka Ivana Přibylová.

Poděkování patří všem dárcům a pomocníkům

Kostel je dominantou obce a centrem duchovního života obce a farnosti. „Nechtěli jsme tuto vzácnou historickou stavbu zanedbat a způsobit další znehodnocování, které by v případě neuskutečnění projektu nastalo. Farnost chce památku udržet a předávat budoucím generacím, stejně jako zachová jiné památky, které do farnosti patří. Opravený kostel je opět krásný,“ zhodnotil farář Gargoš. „Restaurování stálo tři sta devět tisíc korun. Sto tisíc darovala Nadace ČEZ, sto sedmdesát osm tisíc ministerstvo kultury a zbytek peněz doplatila farnost. Všem patří upřímné díky,“ řekl na závěr mše svaté Jaromír Gargoš.

Závěrečná otázka:

Jak vypadá pracovní den restaurátora? Kolik hodin denně se na opravě maleb pracuje?

„Je to jak kdy. Ale často to bývá tak, co tělo může. Někdy máme technologické pauzy, to záleží na tom, co děláme. Ale jinak se snažíme pracovat proudově, takže začneme čistit a postupujeme stále dál. Občas je to náročné to vždycky poznám večer, nebo ráno, podle toho, jak se můžeme hýbat. Nejnáročnější jsou stropy, to trpí krční páteř. Je to ale práce, která člověka úplně pohltí, v tom je také ta krása," uzavírá Ivana Přibylová.