Když vás to chytne, je to na celý život
Tereza Kotlíková se jedenáct let věnuje výtvarným činnostem. Její kamarádka Sylvie Foitlová devět let. Jednou týdně chodí do třebíčské umělecké školy, kde jim pod rukama vznikají nejen malované obrazy, ale také keramické a netradičně zpracované výrobky. Nejvíce je baví zkoušet nejrůznější techniky.
Vydržet tak dlouho u jedné aktivity je úctyhodné. Co vás na tom baví?
Sylvie: Baví mě zpracovávat myšlenky a pracovat s neobvyklými technikami. Člověk ze sebe dostane různé nápady a může je pomocí výtvarného díla zrealizovat.
Tereza: Není to pořád to stejné. Pokaždé zkoušíme něco nového. Například když někdo hraje tenis, je to stále velmi podobné. U výtvarničiny je to jiné. Na začátku nikdy nevíte, jak to dopadne.
Na čem momentálně pracujete?
Tereza: Mám rozpracované dílo, které bude vystavené v rámci festivalu Jeden svět. Ten bude v Třebíči v březnu. Mám v plánu nakreslit zeměkouli a na ní lidi různých ras a různá lidská obydlí. Souvisí to s tématem festivalu.
Sylvie: Mám rozdělanou suchou jehlu. To je technika, kdy se tiskne na mokrý papír.Vyryje se do folie obraz a to se pak přetře barvou a projede se to lisem. Zpracovávala jsem motiv kaštanu se skořápkou. Je to takové podzimní téma.
Které vaše dílo byste ohodnotili jako nejzajímavější?
Sylvie: Asi to bude traktor z plechovek od Red Bullu. Prázdné plechovky se musely rozříznout, narovnat a pak jsme z toho vytvářeli potřebné tvary. Traktor je dlouhý asi třicet centimetrů, vysoký je podobně.
Tereza: Měli jsme za úkol udělat do krabice svůj vysněný pokoj. Chtěla jsem být interiérová designérka, takže mě to opravdu bavilo. Nechala jsem si od babičky ušít polštářky, na zeď jsem si namalovala mini obrázky.
Jaké máte plány po střední škole?
Tereza: Ráda bych šla na fakultu výtvarných umění do Brna. Bavil by mě grafický design.
Sylvie: Já bych chtěla jít na práva.
Čemu se věnujte ve volném čase, kromě výtvarných činností?
Sylvie: Chodila jsem tancovat a teď se k tomu znovu vracím. Mám ráda latinsko-americké tance. A taky chodím na volejbal.
Terka: Já jsem na tom podobně jako Sylvie a navíc ráda fotím a bruslím.
Máte nějaké motto, které se vám líbí, nebo podle kterého se snažíte chovat?
Tereza: Vždycky si něco najdu, ale pak to zapomenu.
Sylvie: Bez pádů na zem nepoznáš dotyk nebe.