Když se sejdou rodáci u jednoho stolu I
V sobotu 28. května se sešli rodáci z Lipňan, Skryjí a Heřmanic na velkém srazu rodáků na parkovišti u elektrárny. Vzpomínají, smějí se a vyprávějí.
Jiří Holubář z Třebíče, rodák z Heřmanic
Na rodný domov se jen tak nezapomíná. Jaký byl ten váš?
Otec byl sedlák, měli jsme tak 18 ha polí. K tomu patřily odpovídající hospodářské budovy. Měli jsme velkou zahradu, kolem polí ovocné stromy. Měl jsem dva sourozence – sestru a bratra, oba už umřeli. Bratr šel do Rouchovan, sestra pak dožila se švagrem v penzionu v Litovanech.
Jak vzpomínáte na odchod z Heřmanic?
Bylo to nádherné a klidné místo. Jsem poslední z rodu, myslel jsem, že do Heřmanic budu s rodinou jezdit na chalupu. Odešel jsem v roce 1964 pracovat do Brna, pak jsem se oženil a šel jsem za manželkou do Třebíče. Rodiče odešli v roce 1976. Přijely bagry a vše srovnaly se zemí, vytrhaly stromy, nic nezůstalo. Já jsem se toho neúčastnil, bylo mi to líto. Je to už dávno.
Na sraz rodáků přijely stovky lidí. Většina má s sebou i rodinný doprovod. Jak se vám tady líbí?
Je to velmi pěkné. Účastnil jsem se všech srazů rodáků a vždy to byl malé a oddělené po obcích. Tady jsme všichni dohromady, máme o čem vyprávět. Je to opravdu skvěle zorganizované a jsem za to moc rád.