Na  JE Dukovany ví téměř každý, kdo je Vladimír Liška. Na naší lokalitě připravuje každého z našich pracovníků poctivým proškolením a přezkoušením z odborné způsobilosti v elektronice. Je k této práci určený jako odborník na slovo vzatý, s letitou praxí.

Zajímalo mě, z čeho pramení jeho stálý úsměv na tváři, vyzařující pohoda a kladný přístup k životu? Na to jsem se pana inženýra  zeptala. Domnívala jsem se, že je to jeho sběratelská vášeň a pěstování orchidejí.  Ale trošku jsem se spletla. Nejsou to jenom orchideje!

Vaše pracovní nasazení je náročné, co k tomu dodat?

Co se práce týče – o tu jsem neměl nikdy nouzi. Už jako student jsem trávil prázdniny na brigádách, později na praxích v oslavanské elektrárně a brněnské teplárně. První moje zaměstnání bylo v Zemědělském nákupním a zásobovacím podniku v Brně jako energetik, po čase pak u Jihomoravských cukrovarů – nejprve jako investiční technik na výstavbě  cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou, následně jako energetik a vedoucí elektroúdržby. Koncem roku 1974 jsem každodenní dojíždění vzdal a nastoupil jsem u odštěpného závodu Slovenských energetických podniků na připravovanou výstavbu JE Dukovany. Od 1. 1. 1976 jsme byli delimitováni do tehdejšího EGI (Energoinvestu), který v roce 1982 zanikl a všichni  byli převedeni do ČEZu. V ČEZu jsem pracoval jako technik – investičák až do července 2008, kdy jsem odešel do důchodu. Ještě v říjnu toho roku jsem začal pracovat u ŠKODA  PRAHA Invest, s.r.o. na akcích, spojených se zvyšováním výkonu. Po úspěšném dokončení všech prací nastala nová etapa: ŠPI byla pověřena (kromě jiných akcí) zajištěním výstavby Koncových jímačů tepla – tedy nových ventilátorových  chladících věží, kde mám na starosti elektrotechnická zařízení.

 Vaše krásné dva koníčky, láska ke kaktusům a orchidejím. Jak jste k nim přišel?

Kdysi – a je to už hodně dávno – jsme žili několik spřízněných rodin pohromadě, a protože jeden ze strýců byl zahradníkem, tak jsme všichni stářníci trávili část volného času ve sklenících – což navozuje možnost „zelené“ infekce. Takže když se nejstarší bratr oženil v Čechách a druhý byl na vojně, tak údržba domácí květeny zůstala na mně. Jenže  bráška jako studovaný fytotechnik měl všelicos – i kaktusy. A s těmi to funguje přesně tak, jak to popisuje pan Karel Čapek: to už skutečně infekce je. Časem se sbírka utěšeně rozrůstala a v současné době se od jara do podzimu v malém skleníku na zahradě tísní zhruba tisíc víceméně ostnatých rostlin. V zimě ne – to jsou kaktusy umístěny ve sklepě při teplotě cca  do 10 stupňů, to nerostou a nepotřebují ani světlo, ani vodu.                                              Kaktusy, jak známo jsou ty nejsukuletnější sukulenty matičky Země. Jenže těch sukulentních rostlin je velmi mnoho a patří mezi ně i většina subtropických a tropických orchidejí. A tak se časem přenesl můj zájem i na tyto rostliny, které zatím pěstuji,  jak se dá – většinou na okenních parapetech. Už je ale pro ně (i pro kaktusy) nachystána skleníková konstrukce na střeše našeho domu – jen jen to dodělat.

Je těžké v našich podmínkách pěstovat kaktusy,

Převážná většina kaktusů vyžaduje pro svou vegetaci dostatek světla, tepla a živin, obsažených především v zálivkové vodě. Tyto podmínky lze v našich končinách splnit především v období od jara do podzimu (duben až září včetně). Zásadní je vzájemný poměr základních podmínek.  Je-li  jeden z faktorů minimalizován – např. v zimním období dostatek světla, může dostatek dvou dalších faktorů způsobit deformovaný růst, což je často vidět v prodejnách, kde i v zimě prodávají kaktusy).

 

Moc děkuji za rozhovor a přeji panu Liškovi hodně zdraví, elánu a radosti z krásného koníčku.

 

Jiřina Smejkalová