Jsem český patriot, přesto doma jsem ve Finsku, říká Jakub Vacuška

Sedmadvacetiletý Jakub se vloni v červnu oženil s Finkou Sini. Bydlí v menším domě se zahradou, doma mají dva psy a přesto, že se Jakub učí finsky, s manželkou mluví anglicky. „Před svatbou jsme se s manželkou dohodli, že nebudeme žít ve městě. Jsem lovec a pocházím z vesnice, město mi nedělá dobře,“ začíná své vyprávění Jakub.

Kubo, jak se vyrovnal s jazykovou bariérou?

Chodím teď do jazykové školy, kde se pět hodin denně učím finsky. S manželkou mluvím doma anglicky. Oba dva jsme v ní hodně pokročili. Je to tím, že si hodně povídáme. Doma nemáme televizi, takže si spolu čteme a hodně mluvíme.

Ve Finsku jsi studoval na mezinárodní škole, obor Průvodce divočinou. Proč zrovna tento směr? Bylo to náročné?

Mám rád přírodu, jsem myslivec a od mala jsem tíhnul ke všemu, co je spjato s přírodou. Tento obor byl pro mě ideální. Nejprve jsem musel projít přijímací pohovorem. Z pětasedmdesáti uchazečů brali patnáct. A vzali i mě. Náročné byly praktické nácviky přežití a orientace v přírodě. Líbil se mi způsob jejich výuky. I teorie se učí v terénu. Vzpomínám si, když jsme se vloni v únoru připravovali na vlastní expedici, museli jsme v rámci tréninku vyřezat díru do ledu a do ní nás na laně spustili. Mělo to simulovat situaci, kdy se pod vámi prolomí led. Pak tam naštěstí byla roztopená sauna, takže jsme se mohli usušit a ohřát.

Jaké máte s manželkou bydlení?

Pronajali jsme si domek s půl hektarem pole, kravínem, stodolou a venkovní saunou.

Co děláte s kravínem?

Máme tam seno, které jsme pokosili a usušili.

A máte zvířata?

Máme dva psy. A jak se vrátíme zpět do Finska, tak pojedeme pro ovce.

Kde jsi vlastně doma?

Doma jsem už asi ve Finsku. Máme tam náš dům. Ale když jedu na návštěvu k našim do Rouchovan, tak taky říkám, že jedu domů.

A co děti? Plánujete?

Nebráníme se tomu.

Kde se ti žije lépe? A proč ses rozhodl odejít do zahraničí?

V České republice jsem měl dobrou práci, ale bylo to v technickém oboru. To mi moc nesedělo. Od mala jsem měl rád přírodu a pořád mě to k ní táhlo. Při jednom hokejovém turnaji ve Finsku jsem se seznámil se svoji budoucí ženou. Pak jsem se dostal do Finska do školy. Mám se tam dobře. Kdybych měl srovnat ceny, tak například maso stojí stejně u nás i ve Finsku, benzín tam vyjde na čtyřicet jedna korun. Ale je potřeba říct, že platy mají Finové třikrát vyšší než v České republice.

Jak to máš s prací?

Na vesnici to pro mě není takový problém. Pracoval jsem v kravíně. Pak mi úřady doporučily, abych šel na jazykovku, abych se lépe naučil jazyk. Mám v plánu vytvořit cestovní agenturu, která by se zaměřovala na Finsko a Českou republiku. Jinak Finové často pracují na částečné úvazky.  Já momentálně chodím do jazykovky, abych si pak mohl lépe najít práci.

Můžeš mi přiblížit tvůj obvyklý den?

Škola mi začíná před devátou. Ale vstávám brzy, protože dojíždím padesát kilometrů. Končím kolem druhé odpoledne. Pak přijedu domů, pustím psy, aby se proběhly, a když jsem doma dřív, než manželka, tak jdu vařit. V letních měsících, když je dlouho světlo, vezmu pušku, psa a jdu do lesa. Večer si dávám s manželkou kávu, povídáme si nebo se jdeme projít. Spát chodíme brzy, kolem desáté.

Co tě na Finech nejvíce překvapilo, zaujalo?

Jednoznačně jejich upřímnost a poctivost. Ve Finsku se prostě nekrade.

Může člověk ve Finsku zažít něco, co u nás ne?

Je toho hodně. Například není problém vidět dvakrát týdne polární záři.

 

Eva Fruhwirtová