Jitka Boho: Vše dělám s láskou a od srdce. To je nejdůležitější

Co všechno je u ní nového nám vyprávěla v době, kdy na mateřské dovolené natočila videoklip ke své autorské písni Hledání.

Jitko, pocházíš z Třebíčska, přesto bydlíš v Praze. Byla to „missí“ povinnost odstěhovat se do hlavního města?

Určitě se tato možnost přímo vybízela,  zvlášť,  když jsem dostala na rok také byt v centru Prahy. Byl to od malička můj sen žít v Praze, tam, kde se  „vše děje”. Tak jsem to alespoň jako malá vnímala. Postupem času jsem ale začala vidět hlavní město trochu jinýma očima.  Žiji zde už šest let. Prahu mám moc ráda. Ale přibývá zde čím dál víc turistů a já zjišťuji, že mě davy lidí vadí víc a víc. Náš sen s manželem je bydlet za Prahou, na vesnici se zahradou a klidem. Nejlépe v dojezdové vzdálenosti od Prahy.  Myslím, že lidem začíná velmi chybět kontakt s přírodou a je to smutné. Proto bych se tomu chtěla vyhnout a našim dětem možnost pohybu v přírodě umožnit. Chci, aby znaly stromy, rostliny, zvířata, aby věděly, jak se musí starat o zahradu, aby vyrostla hezká zelenina, aby věděly, kde rostou jahody, kde okurky a že rajčata nejsou ze stromu.

Vracíš se ráda do Třebíče?

Třebíč je mé rodné město, takže se sem vždy ráda vracím. Co se narodila dcera Rosálka, tak už to není tak často. Předtím jsem nasedla na autobus a bylo, teď už musíme vše plánovat. Někdy bych si přála strávit u rodiny déle než pár dnů a manželovi ukázat krásy okolí, židovské město nebo bazilku sv. Prokopa. Snad se mi to někdy splní...

Studovala jsi Katolickém gymnázium, vzpomínáš ráda na tuto školu?

Jsem na to pyšná. I když jsem studium musela přerušit a ve třetím ročníku odejít, vzpomínám často. Nejvíc asi na biologii, chemii a samozřejmě na nezapomenutelnou paní Velebovou, přísnou, ale úžasnou profesorku. Jestli se mi to podaří a dostuduji, ráda bych také učila, je to takový můj malý sen a paní Velebová je mým vzorem. Navíc se zde vyučovala i latina, za což jsem vděčná, do teď si z ní mnoho věcí pamatuji a používám je. Pro mě to tedy určitě není mrtvý jazyk.

Viděla jsem video, kde jako malá holka zpíváš na vítání občánků. Od kolika let se věnuješ hudbě? Máte to v genech?

Já jsem se předváděla už odmalička (smích). Absolvovala jsem velmi mnoho pěveckých soutěží, kde mě většinou doprovázela maminka.  Zrovna vystoupení na vítání občánků, kde mi bylo asi osm let, nebylo z těch vydařených (smích). Po něm jsem odcházela z brekem a maminka byla docela naštvaná. Já vlastně neměla trému před lidmi, ale před vlastní mámou.  Měla vždy takový přísný a kritický pohled. Na druhou stranu, nebýt jí asi bych nikam na soutěž nešla. V  genech hudbu moc nemáme. Tatínek má ale hezký silný hlas, takže když je trochu ovíněn, jako správný Moravák, pochází z Hustopeč, dokáže krásně zazpívat lidové písně.

Dnes jsi paní Boho, maminka malé Rosálky. Přesto jsi měla čas na natočení videoklipu k autorské písni. Hudba tě stále nepustila, je to tvůj hnací motor?

Hudba mě naplňuje a asi vždy naplňovat bude. Je toho teď opravdu hodně. Snažím se být skvělou maminkou, manželkou, zpěvačkou, moderátorkou a je toho možná více (smích). Jsem v tomhle opravdový štír, kladu si na sebe vysoké nároky. Někdy je to těžké, ale co v dnešní době není, že? Rodina je však pro mě na prvním místě. Dítě vše změní, ale k lepšímu. Jsem ráda, že jsem mladou maminkou, neměnila bych. Do třicítky bych chtěla další miminko a pak se uvidí.  Momentálně s manželem pracujeme na mé autorské desce. Já jsem se vrhla na psaní textů, kde čerpám z vlastních zkušeností, z života, z mého okolí. Promítá se v něm prostě život jako takový. Lidé ucítí emoce, lásku, vztek, smutek, naději, harmonii, a to nejenom v textech, ale i v hudbě, kterou píše můj manžel. Myslím, že se hezky doplňujeme. Každý k tomu co dělá druhý máme občas připomínku, ale tak to má být. Jsem ráda, že konečně dělám něco, co je ze mě, do čeho nejsem tlačená. Doufám, že se lidem mé album, které by mělo vyjít na jaře příštího roku, bude líbit.

Všimla jsem si, že jsi také tak trochu „YouTuberka“. Točíš videa o svém životě. Také na ně koukám. Líbí se mi, jak se nebojíš otevřít jakékoliv téma. Proč jsi začala točit tato videa?

Videa jsou v dnešní době asi mnohem lepší než psaný blog. To byl totiž můj první nápad. Upřímně jsem ale ráda, že jsem to přehodnotila. Psaní mě vždy bavilo, ale videa mi zaberou méně času, jsou bezprostřední a mohu být tak lidem blíže. Snažím se, aby každé video něco lidem přineslo, aby bylo tematické. Někdy ale nahraju video jen tak, z radosti ze všedního dne. Občas po mě chtějí, abych ukázala svoji domácnost, uklízecí prostředky. Ale to už je i na mne moc (smích). Stále se snažím si udržovat své soukromí. A proč jsem začala točit? Chci lidem přinášet radost, pohodu, lásku, i když to zní jako klišé. Někdy natáčím o svých zkušenostech, o které se chci podělit a třeba někomu i pomoci a poradit. Jsou i videa, kde s mužem zpíváme a hrajeme na kytaru. Je pak milé, když mi v komentářích lidé píší, že si píseň zpívají celý den, to je tak krásné a hřeje nás to u srdíčka.

Co chystáš nového do budoucna?

Říká se, že člověk by neměl moc plánovat, měl by žít přítomností. Snažím se každý den udělat kus práce. Momentálně je to hlavně příprava křtu videoklipu Hledání, který už mohou lidé vidět na mém Youtube kanálu Jitka Boho. Křest proběhne 10. 11. 2016 v Music Baru Futurum v Praze, kam jste všichni srdečně zvaní, je to bez vstupného a můžete se těšit na můj první koncert s celou kapelou. Ve volném čase, když malá spí, dělám texty, trénuji, zpívám. Musím do toho teď dát vše. Je to těžké, protože mne mnoho lidí má zafixovanou jako  „missku”, ale věřím, že se to jednou prolomí. To, co teď děláme, děláme s láskou, od srdce, a to je nejdůležitější.

 

Šárka Vostálová

Foto: archiv Jitky Boho