Jiří Šťastný: práce v elektrárně mě baví i po dvaceti šesti letech

Co obnáší práce směnového inženýra?  

Stručně řečeno operativně řídím a zodpovídám za provozovaná zařízení na jaderné elektrárně. Tyto všechny činnosti musí být v souladu s provozními předpisy a musí být dodrženy všechny bezpečnosti – jaderná, radiační, požární, technologická, bezpečnost práce a další. Jiný šálek kávy je odpovědnost za řešení abnormálních a mimořádných stavů, které samozřejmě při provozování technologie nastávají či mohou nastat.

Jak dlouho jste na této pozici?

Od poloviny roku 2007.

Co vás na této práci nejvíce baví?

Na zelené směně (pozn. redakce: v nepřetržitém provozu je šest směn odlišených podle barev) pracuji nejen s kolegy a odborníky, ale hlavně s kamarády, na které se mohu spolehnout. Je zde jasně stanovena odpovědnost za rozhodnutí, která musím přijímat. To se mi líbí. Žádná rozmělněná odpovědnost jako v politice.

Pokud byste měl vyjmenovat tři vlastnosti, které člověk nutné k této práci potřebuje, které by to byly?

Vůle stále něco nového se učit, psychická odolnost, zodpovědnost s pokorou.

Čím vás jaderná energetika oslovila? Kdy jste k tomuto oboru našel cestu?

Výstavbu Dukovan jsem sledoval téměř jako na dlani a to z naší zahrady v Rouchovanech. Na studiích v Brně mě k jádru přivedl můj pozdější kolega Karel Sladký. Chtěl jsem pracovat v terénu a zajímal mě provoz technologických zařízení.

Čím jste chtěl být jako malý?

Ne čím, ale kým. Obdivoval jsem Emila Zátopka.

V současné době se hovoří o budoucnosti elektrárny, čeká se na finální podobu státní energetické koncepce a uvažuje se o umístění reaktoru nové generace do České republiky. V úvahu připadají právě Dukovany. Jaký je váš pohled a názor na vývoj v této oblasti?

Nový blok bych naší elektrárně velmi přál, nejlépe nějaký typ IV. generace jaderných a fůzních reaktorů. Se zájmem sleduji hlavně oblast nových chladících médií například koncept reaktoru chlazeného vysokoteplotním plynem. Já osobně bych preferoval podporu modulárních reaktorů, které stojí zlomky nákladů nových jaderných bloků. Jejich výkon je asi dvacetkrátkrát nižší než obvykle, mohly by se stavět na místech dosluhujících klasických elektráren. Tam je již veškerá infrastruktura k výrobě a vyvedení výkonu vybudována.  

Jak vnímáte paniku zahraničních států v oblasti jaderné energetiky po události ve Fukušimě?

Vnímám to hrozné utrpení obyvatel v okolí Fukušimy. Havárie v elektrárně Fukušima  vyvolala mezinárodní politickou diskuzi o dalším využívání jaderné energie. Odstup od jádra si mohou dovolit bohaté země jako je Německo. Bude to pro naše sousedy finančně bolestné, ale zvládnou to. Je to politické rozhodnutí samostatných subjektů, takže to respektuji.

 Pracujete na směny, takže máte nepravidelný denní rytmus. Bylo těžké si na to zvyknout?

Člověk když chce, tak si zvykne na všechno. Je to jenom otázka nastavení priorit. Ale pravdou je, že práce v noci je náročná, zejména na pozornost. Ale zvládám to zatím bez problémů.

Letošní rok je plný sportovních událostí – Euro 2012, letní olympiáda v Londýně. Co vy a sport? Provozujete nějaký aktivně, nebo jste spíše divák a fanoušek?

Pro mě sport rovná se pohyb. S aktivním fotbalem jsem snad už skončil, i když srdce říkalo něco jiného. Objevil jsem jiné kouzlo pohybu a to jsou dálkové běhy. Pomalu se prokousávám k delším distancím. A nesmím zapomenout na MTB cyklistiku. Letošní horské bloudění bez map v Makedonii a Albánii, na to se nedá zapomenout. No a gaučink u EURA 2012 taky není k zahození.

Máte nějaké životní motto, které vás inspiruje?

Životní motto nemám. Ale třeba toto je docela dobrý: „Nikdy nedělej nic, z čehož bys měl špatný spánek“. Mám obyčejnou radost z toho, když mohu pomáhat těm, kteří neměli takové štěstí v životě, jako většina z nás. To znamená být zdravý, moci pracovat a pomáhat.