Jevišovice - malé městečko velkých památek

Starý hrad, nový hrad a starý zámek

První písemná zmínka o Jevišovicích pochází ze 13. století, přesněji z roku 1289. Amatérští archeologové Jaroslav Palliardi a František Vildomec našli v okolí městečka množství pravěkých předmětů denní potřeby a tyhle nálezy byly podle místa pojmenovány jevišovickou kulturou.

Hrad byl zbořen v r. 1421 rakouským vévodou Albrechtem. Důvod byl celkem prostý. Jeden z jeho majitelů, Hynek z Kunštátu, totiž za husitských válek v roce 1404 ubránil Znojmo proti spojenému vojsku krále Zikmunda a vévody Albrechta. Jevišovice se staly na téměř dvacet let husitskou baštou. Z hrdinného válečníka Hynka se však časem stal loupeživý lapka, který si vysloužil přezdívku Suchý Čert  asi proto, že byl stále na suchu. S kumpány drancoval okolí, jelikož statky, patřící majitelům Jevišovic, nebyly tak bohaté, aby stačily plnit jejich truhlice. Němou připomínkou těch dob je kamenný pyramidální památník s husitským kalichem, postavený na vrchu Žalov nad Jevišovickou přehradou na památku zajatých a ve Znojmě pak upálených husitů. Místo zbořeného hradu vybudovali v polovině 15. století jevišovičtí Kunštáti (s přídomkem Zajímačové) na skalním útesu na pravém břehu Jevišovky nový hrad. Když „10. září 1587 si Pán Bůh všemohoucí pana Jiřího Zajímače z Kunštátu, posledního mužského potomka rodu, povolati ráčil“, pustila se jeho sestra do přestavby hradu na renesanční čtyřkřídlý zámek s čestným dvorem a arkádami.

Po náročné rekonstrukci je opět přístupný veřejnosti. Nacházejí se v něm expozice o historickém vývoji Jevišovicka, lidového malovaného nábytku, historických hudebních nástrojů. Ze zámeckých oken jsou překrásné výhledy do romantického údolí říčky Jevišovky.

Když vymřela v roce 1647  i nepřímá větev pánů z Kunštátu, zámek pak za „baťovskou“ cenu 92 119 zlatých zakoupil Ludvík Raduit de Souches, který proslul coby hrdinný obránce Brna při dobývání Švédy. Ten nechal v 80. letech 17. stol. postavit na jv. okraji města malý dřevěný lovecký zámeček. O 200 let později prošel tenhle lovecký zámeček přestavbou v pseudogotickém slohu a v současné době slouží jako domov důchodců, jeho interiéry nejsou veřejnosti přístupné. Stojí zato projít se alespoň přilehlým anglickým parkem o rozloze 25 ha. Zdobí jej 22 barokních soch od Mattieliho, převezených sem ze zrušeného louckého kláštera u Znojma. Listnaté stromy podél vstupní aleje dožívají, snad jejich padající větve neublíží mytologickým sochám. Zato solitérní platan a douglasky na východní straně za zámkem jistě uchvátí svým majestátem.

V letech 1945 – 1953 sloužil Nový stejně jako i Starý zámek v Jevišovicích k rekreaci členů ÚV SSM.

Ostatní památky

Několik dalších barokních soch stojí i kolem středu městečka, jemuž dominuje kostel sv. Josefa. V jeho sousedství poutá pozornost zářivě bílá budova Komenia – školy, kterou mimo jiných bohulibých budov nechal v roce 1922 postavit lidumilný mecenáš Vilém Offenheim. Novotou svítí i fasády domků postavených ve stylu selského baroka.

Hlad po památkách provází i hlad fyziologický, ten můžete zahnat např. v restauraci „U Suchého Čerta“ před zámkem, ve stylové restauraci „Sýpka“ v historickém objektu barokní sýpky z první poloviny 18. století, jenž byl v roce 2003 kompletně zrestaurován a kromě stravování v něm najdete i turistické informační centrum.

Přehrada Jevišovice

Být v Jevišovicích a nenavštívit jedinečnou technickou památku zapsanou ve státním seznamu nemovitých technických památek – Jevišovickou přehradu, by bylo neodpustitelné. Dvacet pět metrů vysoká kamenná hráz je nejstarší na Moravě a patří k nejstarším ve střední Evropě. Byla postavena v letech 1884-1897 za účasti italských dělníků za účelem ochrany před povodněmi a také pro potřeby cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Během stavby se nepoužívaly žádné jeřáby, pouze kladkostroje. Materiál byl dopravován pouze kolečky po dřevěných rampách a pomocí koňských potahů. Lomový kámen pro stavbu dělníci čistili proudem vody a drátěnými kartáči. Stavitelé dbali na to, aby zdivo, které bylo k sobě lepeno cementovou maltou, nemělo průběžné spáry. Zajímavá je část textu přednášky pronesené zemským radou panem Hanamannem ve Spolku techniků markrabství moravského rok po dokončení stavby přehrady: „Dne 10. října 1987 položen u nádržky závěrečný kámen velmi slavnostně u přítomnosti zemského zastupitelstva, mnoha poslanců, státních a zemských úředníků a velkého množství obecenstva. Od té doby je v nádržce permanentně vody 3-5 m nade dnem výpustku a odtok upraven, že mlýny i za nejsuššího počasí roku loňského měly dostatek vody na mletí, což dříve nikdy nebývalo.

U nádržky jest ubytován stále dohlížitel, jenž nemá nic jiného na práci, než nádržku pozorovati, zjistiti stav vody každý den třikráte a říditi odtok její.V minulém století byla přehradní hráz několikrát vylepšována a v říjnu loňského roku oslavila 110. výročí od svého vzniku. Dnes je přehrada využívána k rybolovu a k rekreaci, ubytování nabízí přilehlé autokempy.

Zbývá snad jen dodat, že v roce 1990 bylo historické jádro Jevišovic vyhlášeno městskou památkovou zónou a že romantické okolí městečka nadchne každého turistu.

Rostislav Novák