Jakub Pustina: Jsem na facebooku, ale nepřeháním to

Jakub Pustina je původní profesí chemik. Rozhodl se však pro pěveckou dráhu. Od počátku pěvecké kariéry byl veden předním sólistou Národního divadla, národním umělcem a držitelem ceny Grammy Václavem Zítkem. Je absolventem Mistrovských pěveckých kurzů Petra Dvorského.

Zajímá se podle vás o vážnou hudbu i mladší generace?
Podle mě je u mladého člověka nejtěžší ten prvotní impuls, donutit se jít na představení. Když se řekne opera, každý si představí starého tlustého dědka, kterému není rozumět. Když zjistí, že to vlastně může být i zábava, tak se mladí posluchači vrací a mnohdy chodí také děti.

Máte nějakého oblíbeného knižního autora?
Já nejsem vášnivý čtenář. Knihu beru většinou do ruky tehdy, když potřebuju nastudovat nějakou pracovní záležitost. Když dělám například Lohengrina, tak potřebuju číst literaturu o svatém grálu.  

Čtete raději tištěné noviny nebo webové zpravodajství?
Webové zpravodajství považuji za zajímavé. Když mám volnou chvilku, třeba u holiče, snažím se projít zprávy na webu, abych věděl, co se ve světě děje. Co se týká novin, v autě je nečtu, protože nemám šoféra a všude řídím sám. U snídaně také nejsem zvyklý číst. Snažím se ale večer podívat na televizní zpravodajství ČT24 a ČT1, ale to se mi podaří tak jednou týdně.

Byl v poslední době v médiích nějaká zpráva, která vás rozčílila?
Kdybych zpravodajství sledoval, tak by mě rozčilovalo úplně všechno. Nejvíc mě rozzlobí, když v médiích vykládají nějaké nesmysly a ty jsou skoro v každé reportáži. V televizi se většinu problémů snaží „nafouknout“. Bývalou profesí jsem chemik. Štve mě, když vidím reportáž, kde řeší vylitou chemikálii jako mezinárodní průšvih a já sám vím, že to není nic hrozného.  

Čtete, co se o vás píše?
Nehledám, co se o mně píše, ale když mám premiéru, tak vyloženě čekám na recenze. K běžnému rozhovoru nebo článku se dostanu většinou jen tehdy, když mi ho novináři pošlou ke korekci. Dnes jsou ale žurnalisti, kteří posílají texty k autorizaci, vzácní. Těch si vážím. Znám několik novinářů, kterým poskytnu rozhovor vždy, když zavolají. Pak jsou takoví, které prostě neřeším.

Máte nějakou negativní zkušenost s novináři?
Občas mě zlobí, když napíšou špatně termín koncertu nebo popletou jména. Úmyslně mi ale novináři zatím neškodí tak, abych se musel soudit. V tom mají operní zpěváci klid. Kvůli nám nikdo Blesk kupovat nebude.

Zajímáte se o moderní technologie?
Ano, mám velmi rád moderní technologie, ale nebaví mě číst návody. Jsem takový typ, který potřebuje mít všechno nové. Vždycky, když si koupím nějakou novinku, zjistím, že ten starý produkt jsem nikdy neuměl používat. Jednou jsem si koupil dobře vybavené auto, ale ani poté, co jsem ho prodal, jsem vlastně neznal všechny jeho funkce.  Já jsem člověk, který rád nakupuje nové věci, ale potom mě netrápí, když je příliš nepoužívám. Protože jsem vždycky chtěl mít bazén, tak jsem si ho u domu postavil. Dva roky jsem si v něm nesmočil nohu, protože to na mě bylo relativně studené. Netrápilo mě, že se nekoupu. Byl jsem spokojený, že ležím u bazénu.  

Orientujete se ve světě sociálních sítí? Máte facebook, twitter?
Já používám jen facebook, a to kvůli mým fanouškům. I když moje aktivita na sociální síti není moc intenzivní. Nemám problém s tím, že bych neuměl facebook správně používat. Mnohdy však bojuji se svým časem, a když už mám tu chvilku volna, tak si radši lehnu než ťukat do facebooku.

Zajímáte se o politickou situaci v naší zemi a chodíte pravidelně k volbám?
Určitě, jsem zastupitelem ve Žďáře, takže jsem i aktivní politik. K volbám samozřejmě
chodím.

Jak se díváte na směr, kterým se politika naší země ubírá?
Ne moc optimisticky. Když jsou u nás volby, tak lidé nevybírají mezi dobrým a špatným. Podle mě volí nejmenší zlo. Teď nás čekají komunální volby, takže jsem zvědavý na rozložení sil. Mnoho těch, kteří působí v politice třeba dvacet let, měli už mnoho možností něco změnit. Já jsem pro, dávat příležitost mladým lidem jak na jevišti, tak ve veřejné činnosti.

Myslíte, že žurnalistika má smysl?
Z mého pohledu je to nesmírně důležitá profese. Když to někdo dělá opravdu profesionálně, je to úžasné povolání, a před těmito lidmi se hluboce skláním a smekám. To je prostě super. Co bychom dělali bez žurnalistiky? Dávali zase nějaké vývěsky na náměstí?  

Nikola Stupková, Karolína Kosová