Jaké je vlastně to Chile? II. část

Jídlo a pití – co čekat?

Grilování velkých kusů hovězího, saláty s avokádem, jedny z nejlepších sendvičů na světě, typické a pro turisty občas trosku nebezpečně Empanadas (nikdy totiž nevíte, co se bude v tzv. pizza kapse skrývat), pastel de choclo – jedno z chilských národních jídel, které se skládá z mletého hovězího masa zapečeného s mletou kukuřicí, netypické hot dogy s netypickými přílohami (sýr, avokádo, rajčata), humitas – zvláštní a občas příliš pálivý pokrm připravený ze zapečené mleté kukuřice, zabalené v kukuřičném listu. Na gurmány čeká v Chile množství nepoznaných pochoutek.

Grilování je mimo jiné také oblíbenou společenskou a socializační činností, která je spojena s každou správnou party. Griluje se vše – od nejrůznějších druhů masa přes zeleninu až po chleba. Oblíbenou přílohou jsou zeleninové saláty a pivo. Alkoholickým nápojům ovšem jednoznačně vládnou hrozny. Chile je jedním z největších producentů červeného vína. Nachází se zde například jedinečná odrůda Carmener, která byla během devatenáctého století do Chile přivezena z Francie. Podle místních pověstí to byli právě chilští vinaři, kteří zachránili tuto odrůdu od vymření a poté, co byla ve Francii prakticky vyhubena škůdci, ji opět Francii navrátili.

Přesto, víno není nejoblíbenějším vinným alkoholickým produktem této země. Z hroznů se vyrábí také vyhlášená pálenka skrývající se pod názvem Pisco. Tento nápoj byl vynalezen už v šestnáctém století španělskými kolonisty. Palčivou otázkou do dnešních dnů ovšem zůstává, která ze dvou jihoamerických zemí je vlastně vynálezcem tohoto zlatavého nápoje, Peru nebo Chile? Ačkoliv odpověď na tuto otázku už pravděpodobně nenalezneme, faktem zůstává, že se jedná o nejoblíbenější nápoj obou jihoamerických zemí. Chilská party bez Pisca víceméně neexistuje a Piscola (neboli Pisco smíchané s Colou) či Pisco Sour (šťáva z limetek smíchaná s Piscem a vaječnými bílky) zůstanou ještě na dlouhou dobu nejoblíbenějšími míchanými nápoji této jihoamerické země.

Poslední, avšak o nic méně chutnou chilskou pochoutkou je manjar. Manjar se vyrábí karamelizací cukru smíchaného s mlékem a je základem většiny sladkostí, které můžete koupit v pekárnách, obchodech či domorodých prodejců s košíky, kteří se dříve či později objeví v každém dálkovém autobusu, obzvlášť pokud se vydáte na sever od Santiaga do světoznámého Valparaisa či přilehlého přímořského letoviska Vina del Mar. Manjar je základní surovinou každé sladkosti od dortu přes oplatky až po zmrzliny. Jeho chuť vám zůstane na jazyce a o to víc budete trpět po návratu do Evropy, kde tyto pochoutky nejsou k mání.

 Divoká nespoutanost

Ačkoliv se Chile na první pohled mnoha neznalým turistům jeví jako chudá nerozvinutá země někde na jihu Ameriky, návštěvníkům má hodně co nabídnout. Právě jistá nedorozvinutost a nemasová turistika je zásadním ochranným štítem země. Zatímco turistické oblasti se pod nátlakem turistů mění v americké Disneylandy, Chile si stale zachovává svou nespoutanou tvář. Přestože se cestovní kanceláře snaží vytěžit z návštěvníků co nejvíc, stále zde nalezneme celou řadu překrásných oblastí, které jsou turismem nedotčeny.

Pokud se nebojíte překážek a komunikace s místními obyvateli, můžete se vypravit například do překrásné přírodní rezervace na ostrovy Isla Damas, které leží několik stovek kilometrů severně od Santiaga. Ačkoliv klasická autobusová spojení přímo do této oblasti prakticky neexistují, v okolních městech je možné dohledat ‘místní dopravce’ – připravte se ovšem na jízdu po nezpevněných cestách v nákladním prostoru pick-upu, jehož největším luxusem budou přišroubované sedačky z jiných aut. Výsledek stojí rozhodně za to.

Na rybářské lodi, která by v žádném případě nesplňovala ani jednu směrnici Evropské unie pro přepravu, vás domorodci dopraví k místním ostrovům. První ze dvou ostrovů je domovem početné kolonie chlapíků ve fraku. Tučňák Humboltův  je jednou z hlavních zvířecích atrakcí západního pobřeží Jižní Ameriky. Ačkoliv je na tento ostrov z pochopitelných důvodů vstup zakázán, návštěvníci si mohou tyto černo-bílé krasavce prohlédnout alespoň z rybářských lodí, které pomalu krouží kolem ostrova.

Tučňáci ovšem nejsou jedinými obyvateli této dechberoucí přírodní rezervace. Na rozpálených skalních výčnělcích se za křiku kormoránů a terejů opalují lachtani a vydry. Největším překvapením jsou ovšem delfíni skákaví, kteří dostávají svému jménu, hop, hop, vynořují se nenadále z hlubin moře, hop, hop, krouží kolem loděk, hop, hop, tak hraví a přátelští. Kdo by se jim divil jejich nadšení, když žijí na jednom z nejkrásnějších míst této planety?

Druhým tipem k návštěvě je region jezer (Region de los Lagos), který leží jižně od Santiaga v blízkosti koloniálních městeček Valdivia a Puerto Varas. Dominantou této oblasti jsou jezera, řeky, ale i majestátné sopky, které nabízejí neskutečnou podívanou.

Vášeň

Ačkoliv se z počátečního šoku z několikamilionového města může některým cestovatelům udělat až nevolno, po adaptaci se na místní obyvatelstvo, dopravu, zvyky, jídlo a podnebí, se začnete postupně rozkoukávat. Nejprve trošku ostýchavě, potom zvědavě a nakonec s neskrývaným zájmem. Poznat tuhle neskutečnou jihoamerickou kulturu prostě stojí za to. Přívětivost a přátelskost lidi je opravdová, stejně jako jejich pohodovost a schopnost řešit problémy s nadhledem. Stres se tady prostě nenosí.

Otevřená náruč Chile vás dříve či později naprosto pohltí. Ať už přívětiví lidé všude kolem, vynikající chilská kuchyně, neskutečné přírodní krásy, kontrastní rozdíly života ve městě a na venkově, neskutečně bohatá a rozličná flóra jihu a severu, stejně jako zvířecí obyvatelé, Chile vás nakonec dostane. Pokud existuje na světě jedno místo, které není mým domovem, ale přesto se tam cítím jako doma, pak je to Chile.