Jak se tančí s přístroji v kontrolovaném pásmu aneb studentky chemie na praxi v Jaderné elektrárně Dukovany

Letní období je časem dovolených, výletů, vodních radovánek a grilování. Pro vysokoškoláky je také časem brigád a plnění si svých studijních povinností – odborných praxí. Lucie Nedvědická z Jaroměřic nad Rokytnou a Barbora Kavalcová z Olbramovic se rozhodly čtrnáct dní v červenci strávit na praxi v Jaderné elektrárně Dukovany. Obě dvě studují na Vysokém učení technickém v Brně na Fakultě chemické a tak pro ně bylo oddělení chemických režimů jasnou volbou.

Na téma škola, praxe, jaderná elektrárna jsem si povídala nejen se studentkami ale také s garantem jejich odborné praxe Ing. Lubomírem Bodlákem.

Proč jste se rozhodli studovat zrovna obor chemie na vysoké škole?

Lucie:Chtěla jsem zkusit medicínu, ale biologie nebyla zrovna moje silná stránka. Bavila mě spíš fyzika, chemie, matika a podobné technické předměty. Na medicínu jsem se nedostala, tak padla druhá volba na chemii.

Barbora: Já chtěla studovat farmacii, kam jsem se také nedostala a tak byla druhá možnost právě chemie. S odstupem času si uvědomuji, že mi vyhovuje více, jelikož je studium chemie techničtější, než samotná farmacie.

Lubomír Bodlák: Studoval jsem na gymnáziu v Moravských Budějovicích, kde bylo studium tehdy zaměřeno na chemii. V roce 1986 jsem nastoupil na pozici laborant sekundárního okruhu do Jaderné elektrárny a vysokou školu jsem si dodělával při práci.

Co Vás vedlo absolvovat odbornou praxi v Jaderné elektrárně?

Lucie:Vzhledem k tomu, že jsme si mohly zvolit, kde praxi absolvujeme, tak jsem si vybírala mezi Třebíčskou nemocnicí a elektrárnou, kam mě to táhlo více.

Barbora:Přesně jak říká Lucka. U mě to bylo navíc ještě proto, že to mám blízko a znám tu i pár lidí.

Jaké to bylo věnovat se 14 dní stážistkám?

Lubomír Bodlák:Pro mě to bylo v podstatě normální, vzhledem k tomu že je to už několikátý rok co se stážistům věnuji. Pod rukama mi prošla řada takovýchto studentů. Jelikož jsem věděl, do čeho jdu, mohl jsem si všechno dopředu připravit.

Jaká byla náplň vaší praxe?

Barbora: Prošly jsme si všechny laboratoře a zjistily, jaká je náplň jednotlivých chemiků. Mohly jsme si také vyzkoušet plno věcí. Například jsme stanovovaly dusitany, křemík, siřičitany, železo a další ve vodách technologických okruhů, odpadních vod, horkovodu. Všechno samozřejmě splňovalo limity. Byly jsme se také podívat na reaktorovém sále, uzlu čerstvého paliva atd.

Větší část praxe probíhala v kontrolovaném pásmu, jaké z toho máte dojmy a pocity?

Lucie: Pro mě to byl rozhodně šok, ale pouze asi tak první dva dny. Potom už mi to přišlo normální. Z čisté šatny do nečisté, tanec s přístroji. Určitě je to zážitek na celý život.

 

Jaký vidíte přínos těchto praxí pro elektrárnu, pro Vás a pro studenty?

Lubomír Bodlák: Z mého pohledu je to tak, že k nám přijdou noví pracovníci, kteří nemají v podstatě žádné pracovní zkušenosti. My po nich chceme, aby pracovali podle předpisů a tím, že jim třeba není něco jasné, se ptají a pracují tak nepřímo na jejich zlepšování. Z reakcí holek bylo patrné, že mají ve škole zastaralejší techniku a zde mohly vidět tu nejmodernější. Hodně se pak snažily, aby se s tou naší mohly co nejvíce seznámit.

 

 

Jak hodnotíte svoji odbornou praxi?

Lucie: Praxe se nám velmi líbila. Ve škole je to hlavně o teorii a nejsou tam takové možnosti jako tady v laboratořích, které jsou velmi dobře vybaveny. Mohly jsme si vyzkoušet plno věcí, o kterých se ve škole jen učíme a nemůžeme si to vyzkoušet. Všichni na nás byli velmi příjemní, trpěliví.

Co Vás na praxi v elektrárně nejvíce překvapilo, zaujalo?

Barbora: Zaujalo mě a velmi mile překvapilo vybavení laboratoří, které je na velmi vysoké úrovni. Byla jsem mile překvapena i z přístupu zaměstnanců k nám jako praktikantkám.

Lucie: Měly jsme obě strach, že přijdeme sem a budeme třeba na obtíž. Opak však byl pravdou. Všichni byli velmi příjemní, věnovali se nám na 100 %. Ptali se nás, zda nemáme nějaké dotazy, poskytovali materiály. Měli prostě zájem nám to všechno vysvětlit a hlavně s námi měli trpělivost. Za to jim obě moc děkujeme.

Ptala se Petra Lázničková ze Strategického náboru Skupiny ČEZ