Jak se sledují potrubní systémy v elektrárně

Pod svými křídli mají elektrárnu v Dukovanech a také v Temelíně. Trvale sídlí v Dukovanech a na služební cesty vyjíždějí na jih Čech. Dalšího kolegu Jiřího Kaplana mají v Řeži.

Honzo, můžete nám konkrétněji přiblížit vaši práci?

Naše práce spadá do Programu řízeného stárnutí zařízení. Sledujeme stav vybraných potrubních systémů, které jsou náchylné k degradačnímu mechanismu známého jako erozní koroze. K vyhodnocení stavu potrubí slouží specifický softwarový produkt, který využívá nejen provozní údaje, ale také sesbíraná data z měření tlouštěk a chemického složení materiálu potrubí. Účelem znalosti stavu potrubí je zachování celistvosti potrubních systémů a tím bezpečného a spolehlivého provozu. Já konkrétně se starám o zajišťování inspekcí, sběr dat z ultrazvukového měření, plánování a spolupráci se správci zařízení.

Jak probíhá měření prakticky? Vezmete měřák a tím zaznamenáte hodnoty?

Nejdříve je třeba potrubí takzvaně rozměřit, připravit k měření. Naneseme měřící síť…

To jsou ty křížky, co jsou vidět na potrubí (na fotografii)?

Ano, z laického pohledu jsou to křížky. Jsou to vlastně takové měřící body. Nanášíme je na potrubí pomocí speciální šablony fixou rezistentní vůči otěru a vlhkosti. To je důležité proto, že měřící síť musí zůstat na potrubí i do dalších měření. Opakovaná měření probíhají na základě doporučení softwaru. Po zpracování výsledků program určí další periodu měření. Toto měření se musí provádět ve stejných místech, aby se data dala navzájem za pomoci speciálních výpočtových algoritmů porovnávat. Z toho pak zjistíme, jak velký je korozní úbytek a jaký vývoj erozní koroze vůbec.

Jak vypadá měřicí přístroj, kterým měříte potrubní systémy?

Existuji různé typy. My máme dva přístroje, jeden je trošku větší, ten je technologicky vyspělejší a vzhledově připomíná tablet. Druhý, menší, vypadá jako větší mobilní telefon. K přístroji je připojena sonda, ta je přiložena na měřící bod a odečte se hodnota tloušťky stěny přímo na displej. Hodnoty se potom ukládají do přístroje a přenáší se do počítače, z čehož se potom tvoří protokoly. Ve formě tabulek se zasílají kolegovi do Řeže, který to zadá do programu a následně je vyhodnocuje.

Hovoříme celou dobu o potrubí, co se v něm vlastně nachází?

Je to potrubí speciálně vybrané podle provozních parametrů vzhledem k náchylnosti k erozní korozi. Sledujeme potrubí, které je z uhlíkové oceli, to znamená, že není nerezové. Proces erozní koroze je degradační mechanismus, který zeslabuje potrubí zevnitř - proud média odnáší část materiálu. Děje se tak ale jen za určitých provozních podmínek. Tak například pokud je uvnitř sytá pára, která neobsahuje téměř žádnou vodu, tak potrubí není náchylné k erozní korozi. Pokud dochází například ke kombinaci vodní páry a vody, tak potrubí je náchylné k erozní korozi a potom je zapojeno do našeho programu. Podstatnou roli ale hrají také jiné parametry jako například tlak, teplota, druh oceli a několik dalších aspektů.

Práce na měření potrubí existuje od začátku fungování elektrárny, nebo se začalo měřit až v průběhu jejího provozu?

První blok byl na Dukovanech spuštěn v roce 1985 a program jsme zahájili v roce 1993, tedy asi po osmi letech provozu. Už krátce po zahájení provozu elektrárny se na potrubí začaly objevovat určité problémy - netěsnosti, úniky a podobně. Od té doby bylo na elektrárně provedeno několik technologických úprav, které projevy erozní koroze zmírnily, ale rozhodně nezastavily. Ve spolupráci se zavedeným programem se podařilo systematickým sledováním poruchy na potrubí významně omezit. Na Temelíně jsme začali měřit a sledovat potrubní systémy od úplného začátku provozu elektrárny.

Říkal jste, že v případě, že se zaznamená nějaká porucha, následuje zásah. Jak vypadá? Co potom následuje?

Nemusí se jednat ani o poruchu. Cílem programu je poruchám a únikům přecházet a plánovat výměny dopředu. Operativní výměny na základě zeslabení jsou dnes spíše výjimkou. Prioritou programu je sledování stavu a vývoje erozní koroze a jejich projevů, my ale dnes řešíme nejvíce problémů na potrubí zeslabených především na základě různých anomálií, jako jsou například různé vady v materiálech nebo historicky špatně provedené svary, které způsobují lokální turbulence a zvýšené zeslabování. To se pak řeší případ od případu, většinou výměnou kus za kus. Jsme v trvalém kontaktu se správci zařízení, kontaktujeme je hned, jak zeslabení zjistíme a doporučíme, jak postupovat dále.

Vraťtme se k vám. Jaká byla vaše cesta do elektrárny?

Vystudoval jsem střední odborné učiliště energetické v Třebíči. Hned po maturitě jsem začal pracovat tady pro elektrárnu, takže to byla přímá cesta. Byl jsem vychováván a školen pro elektrárnu a přirozeně jsem tady začal pracovat.

Co děláte ve volném čase, co vás baví?

Angličtina a vše, co se kolem ní točí – čtu knížky v angličtině, dívám se na filmy a dokonce v Třebíči realizujeme otevřenou konverzační skupinu. Schází se nás od deseti do pětadvaceti, máme i poměrně bohatou zahraniční účast. Scházíme se každý týden v nějaké hospůdce a konverzujeme na nekonkrétní témata. Je to spontánní konverzace, všem nám to pomáhá, sám si myslím, že angličtinu znám dobře, ale nemám prostor se realizovat. Proto jsem si říkal, že tu něco takového chybí, tak jsme to založili a děláme to už rok.