Zbyněk Kocián pracuje v elektrofirmě, kde má na starosti různé projekty. Na tábory jezdí od roku 1988 každý rok. Letos se společně s dalšími rozhodl uspořádat tábor, který je opravdu výjimečný a nemá u nás obdoby – elektrotábor. Jak sám říká, nejprve se báli, že nebudou mít zájemce, ale v květnu už museli dát stop stav. O elektrotábor byl velký zájem.
Kde vybíráte vedoucí?
U každého oddílu máme lektora a oddílové vedoucí. Lektoři jsou to kluci, kteří vedou elektrokoužky po celý školní rok ve Frenštátu pod Radhoštěm, Vsetíně a Mikulově. A oddílové vedoucí jsou holky, které jezdí na tábory a mají zkušenosti jako vedoucí. Celkem tady máme osm lidí, kteří se starají o děti a dalších osm, kteří zajišťují chod tábora. Je to hospodář, kuchař, zdravotník a další.
Jak se vám podařilo naplnit tábor zájemci z řad dětí?
Oslovili jsme rodiče, protože ti rozhodují o tom, kam jejich děti pojedou. Zaměřili jsme se na radioamatéry, protože ti mají děti a vnoučata, zaměstnance elektrofirem a pak naše známé. Celkem tady máme čtyřicet dětí.
Jaký je u nás zájem o kroužky zaměřené na radioamatérství a elektrotechniku?
Zájem by byl, ale kroužků je málo. V České republice je celkem asi jenom dvacet kroužků. Jsou hodně izolované. Každý si organizuje různé soutěže, ale je to dost neorganizované. Přitom víme, že u nás, ale i v Evropě chybí mladí lidé vzdělaní v technických oborech. Málo se věnujeme mládeži s těmito zájmy. Rádi bychom s tím něco udělali.
Budete pokračovat v elektrotáboře i příští rok?
Všechno stojí na lidech, takže pokud bude zájem a najde se parta nadšenců, tak určitě ano. Najít základnu už dnes není problém. Pak je důležité mít pro koho tábor dělat. Vyzkoušeli jsme si a víme, že děti už umíme najít a rodiče oslovit.