Jak se připravuje Celostátní velká výměna zkušeností

V Třebíči bude letos Celostátní velká výměna zkušeností. Je to velká akce a stojí za ní tým organizátorů. Jak se ti podařilo dát je dohromady. A jak vlastně trvá dlouho příprava?

Celostátní velká výměna zkušeností je skutečně velká akce. Počítáme s tím, že do Třebíče přijede až 800 vedoucích dětských organizací. Další stovka je lektorů a další stovka je organizační tým. A kde se vzala ta stovka organizátorů? No, v Třebíči je celá řada organizací, které pracují s dětmi a mládeží. A Třebíč není zase tak velká, abychom se neznali. Nejužší tým, který CVVZ připravuje, má osm lidí z různých organizací. Na celé akci, kterou zaštiťuje Rada dětí a mládeže kraje Vysočina se podílí asi desítka dalších organizací. Například KADET, Halahoj, Dům dětí a mládeže Třebíč, Studentský parlament, Třebíčské centrum a další. Vzhledem k tomu, že organizátor CVVZ se volí mezi účastníky dva roky předem, tak jsme s přípravami začali vlastně už na podzim 2011. Máme za sebou kus práce, ale ta největší nás ještě čeká.

O které programy je letos největší zájem?

To se dá těžko přesně říct. Programy máme poměrně rovnoměrně rozvržené mezi rukodělné dílny, semináře i diskuse. Tradičně je velký zájem o rukodělky. Letos zajímají hodně i programy zaměřené na metodiku her i řízení organizace. Vzhledem k tomu, že máme v nabídce téměř 150 různých programů, je opravdu hodně těžké určit, o co je největší zájem.

Obměňují se účastníci, nebo každý rok jezdí ti samí?

Je to tak na půl. Hodně účastníků jezdí stejných. Přece je CVVZka místem, kde se setkat se starými kamarády z druhého konce republiky. Na druhou stranu v organizacích dorůstají noví instruktoři, které tihle matadoři berou s sebou… A třetím faktorem jsou také nové možnosti propagace akce. Weby, Facebook a další kanály nám dávají nové možnosti šíření povědomí o akci, takže přijede i řada lidí, kteří o CVVZce nikdy dříve neslyšeli.Na CVVZce tak můžete potkat, jak staré zkušené harcovníky, tak mladé patnáctileté instruktory. I v tom je síla téhle akce a její smysl. Vždyť předávání zkušeností má i v názvu.

V čem má CVVZka podle tebe smysl?

CVVZka je hlavně setkávání, výměna zkušeností a vzdělávání. Představte si, že celý rok pracujete ve svém volném čase s dětmi. Je to hrozně náročná práce, která vyčerpává. A pak najednou přijedete na akci, kde je tisíc podobných „bláznů“. To neskutečným způsobem nabíjí baterky. CVVZka hlavně inspiruje. A v tom je její síla. Účastníci odjíždějí plni nových přátelství, nápadů a motivace do dalšího roku náročné práce. A to je její smysl.

Jak dlouho pracuješ v neziskové oblasti? A proč sis vybral tuto oblast?

Jako rádce skautské družiny (tehdy vlastně ještě pionýrské) jsem začal působit v patnácti letech. V roce 2001 jsem se podílel na vzniku Rady dětí a mládeže kraje Vysočina a v 2003 vzniklo občanské sdružení KADET… Tak by se skoro dalo říct, že s dětmi dělám odjakživa… A důvod? Ani vlastně nevím. Vlastně celý život se dětem věnuji. Kromě dobrovolné práce i v rovině profesionální. Neskutečně mě ta práce – ať dobrovolná nebo profesionální – naplňuje. A to je asi ten důvod. Za každým z nás, kdo věnuje svůj čas dětem, něco zůstává. Výsledky naší práce nejsou vidět hned, ale o to větší radost je, když zjistíte, že ta práce má smysl.

Co tě nejvíc štve?

Jééé toho je… Ale v poslední době asi nejvíc to, že řada rodičů nechápe důležitost správného vyžití volného času dětí. Podle mého názoru musí výchova dětí stát na třech nohách. Rodina, škola a volný čas. A všechny ty tři nohy musí být v rovnováze… No na pro výchovu dětí ve volném čase je nejlepší pravidelná celoroční zájmová činnost v nějakém oddíle nebo kroužku. U mladších dětí ideálně všeobecně změřená a v pozdějším věku třeba specializovaná. Ale abych se vrátil k tomu, co mě štve. Je to opravdu to, že řada rodičů tohle nechápe a využití volného času dětí staví na „vedlejší kolej“. To je věc, kterou se snažíme změnit.

Přesto jsi stále optimistický a usměvavý. Kde dobíjíš baterky?

Postupně se to učím… Každý, kdo dělá s dětmi, ví, že po duševní stránce nejvíce dobíjí skrojené dětské úsměvy a poděkování rodičů. Podle toho vždycky poznáme, že se akce povedla a to vždy ty baterky dobije. Jiné je to po stránce fyzické. Snažím se hodně odpočívat – čtu, sem tam nějaké divadlo, kino. Hlavně mám doma skvělé zázemí, bez kterého by to nešlo…