Jaroslav Hulín pracuje v Jaderné elektrárně Dukovany. Nedávno úspěšně absolvoval televizní soutěž AZ-kvíz a o své účasti nám napsal zajímavé povídání.
Vědomostní soutěže mne v TV vždy bavily a v dřívějších dobách - ještě v minulém století - jsem se do některých z nich přihlásil. Moje účinkování bylo tehdy bez výraznějšího úspěchu. Naposled, to bylo před 15-ti lety, jsem si to vyzkoušel i v AZ-kvízu. V této sympatické soutěži se vedle vědomostí uplatňuje také strategické myšlení. Tenkrát jsem byl u bankomatu jen jednou. Pak jsem ale na takové "hračičky" kvůli jiným starostem neměl čas. Příležitostně jsme však s manželkou tyto pořady sledovali v TV. Občas se tam objevily i některé známé tváře, což vždycky znásobilo náš zájem. Před časem jsme tak viděli, jak kolega Zdeněk Jedlička z EDU získal AZ-kvízové tričko. Manželka byla již v důchodu, tak jsem ji řekl, že se o podobné tričko musím také pokusit. Poněvadž již máme více času, ihned jsem se do té soutěže přihlásil. Také kvůli tomu, aby mohla v TV fandit někomu tak blízkému.
Na pozvání do konkurzu jsem však čekal více než půl roku. Hlásí se tam stále hodně zájemců. No a měsíc po konkurzu už bylo natáčení. To probíhá celkem rychle (pro neznalé: všechny díly jsou předtočeny). Rozhodující pro mne bylo projít úspěšně prvním kolem, protože jinak bych jel hned. Když se to podařilo, tréma odpadla a už jsem věděl, že neodjedu s ostudou. Při hře jsem si hlídal strategické body pro propojení všech stran v trojúhelníku a lovil v paměti správné odpovědi. Přiznám se, že některé otázky, i ty, co soupeři nevěděli, mi vyloženě sedly. Trochu štěstí vždycky člověk musí mít. Když jsem prošel třetím dílem, začal jsem už v tričko věřit. V dalším díle jsem měl sice namále, ale štěstí stálo opět při mně. Nevypadl jsem, tak bylo tričko, jak se říká, "už doma" a mohl jsem si pak celý zbytek natáčení i s posledním pátým dílem už v klidu užívat. K tomu jsem vyhrál i něco málo u bankomatu, z čehož mi něco zdanili hned a zbytek mi "zdanili" doma, prý za to fandění :o)). Na trochu vínka mi ale přece jen zůstalo. Tričko jsem pak musel všem známým ukázat. Mohlo být v různých barvách, ale já jsem si vybral oranžové, "čezáckou" barvu. Dle soutěžních regulí se mohu opět přihlásit nejdříve rok po odvysílání. To už budu v důchodu i já, tak to zřejmě zase zkusím. Ať je opět nějaká legrace!