Jak jsem navštívil elektrárnu…

Pan Krátký byl v elektrárně poprvé v devadesátých letech. Od té doby se o jadernou energetiku hodně zajímá a velmi toužil elektrárnu navštívit a podívat se, jak se říká pod pokličku. V úterý 3. září se mu to podařilo. „Nemohl jsem ani dospat, jak jsem se moc těšil,“ hlásil hned u dveří. „Na parkovišti je vždycky tolik aut? Měl jsem problém zaparkovat,“ zní jeho první otázka. A hned se mu dostává odpovědi, že to je kvůli odstávce, která právě probíhá na prvním bloku.

Nejprve je nutné vyřídit vstup do elektrárny, po předání osobních údajů a sejmutí biometrie ruky, obdrží pan Krátký návštěvní identifikační kartu. Poté se ho ujímá zkušená průvodkyně Marie Hlouchová. Vstup přes vrátnici proběhl hladce. „Netušil jsem, že je to tak hlídané,“ komentuje pan Krátký, když při vstupu prochází rámovým detektorem kovů.  První zastávkou je místnost, kde zasedá havarijní štáb. Tam se pana Krátkého ujímá Karel Svoboda z útvaru havarijního plánování a krátce představuje historii elektrárny. Pan Krátký se zajímá o havarijní pásmo, o způsoby komunikace v případě havárie a také o způsoby zásobování havarijního štábu. Karel Svoboda vše detailně popisuje a vysvětluje, jak by štáb při případné události měl pracovat.  Vedle se nachází kryt, zásobníky s vodou a další místnosti, které jsou vybaveny na nouzové řízení elektrárny. Pan Krátký je zvídavý a tak společně s průvodkyní a Karlem Svobodou nakouknou to nejrůznějších míst. Zkontrolují masové konzervy, suchary i zásobu pitné vody. „Tady máme připravené polní telefony. Jsou sice ze šedesátých let, ale plně funkční. Budeme je nyní zkoušet jako další z mnoha alternativ komunikace v případě výpadku elektřiny,“ vysvětluje Svoboda a pan Krátkého překvapuje význam tohoto jednoduchého zařízení v tak složitém zařízení, jakým bezesporu jaderná elektrárna je.  Z krytu si jako dárek odnáší pan Krátký tajvek, který slouží jako ochranná pomůcka proti radiaci. „Mám z toho obrovskou radost, ještě jsem nic takového neviděl. Ale pamatuji si z vojny, jak jsme si při cvičení zkoušeli tzv. atombordely, to bude asi něco podobného.“

Druhou zastávkou je mezisklad vyhořelého paliva. Po cestě k východním věžím, u kterých je budova meziskladu, se pak Krátký zajímá o délku betonové zdi kolem elektrárny, na způsob chlazení reaktoru a také na výšku chladicích věží. „Obdivuji čistotu, která je opravdu všude. Je to vizitka provozu,“ oceňuje pan Krátký. Po meziskladu čeká pana Krátkého ještě prohlídka strojovny. Je tam sice trochu více hluku, ale i tak se dá povídat. Exkurze po elektrárně pokračuje setkáním s tiskovým mluvčím Petrem Spilkou a pan Krátký ji zakončuje v trenažeru blokové dozorny. „Moc se mi u vás líbilo a doufám, že budu moci ještě jednou přijet,“ uzavírá nadšeně pan Krátký.

Eva Fruhwirtová