Ivo Novotný: Na Dukovanech jsou zkušení odborníci, kteří táhnou za jeden provaz

V současné době, od ledna letošního roku, zastává pozici manažera útvaru požární ochrany a havarijní připravenosti v úseku Bezpečnost Divize výroba. Hlavní kancelář má na elektrárně Temelín, ale do Dukovan jezdí několikrát do měsíce.

S Ivem Novotným jsme se potkali navečer, právě když přejížděl z Temelína do Dukovan. Rozhovor s ním byl velmi příjemný, stejně jako on. Jako malý kluk chtěl být sportovcem. Maminka z něj chtěla mít učitele, a tak ke sportování přibylo hraní na housle. Ivo si našel svoji cestu a vystudoval Radiologii a ionizující záření.

Jaká byla vaše cesta na elektrárnu a vlastně k ČEZu jako takovému?

Ještě během studií se mi naskytla příležitost pracovat na Jaderné elektrárně Temelín. Nastoupil jsem na pozici technika havarijní připravenosti, následně vedoucího havarijní připravenosti Temelína, poté společně i Dukovanům. Letos v červenci budu pracovat u ČEZu šestnáct let.

Můžete více přiblížit vaši práci? Co všechno obnáší?

Koordinace dvou oblastí - havarijní připravenosti a požární ochrany v rámci celé naší společnosti. Zvláště po události ve Fukušimě se snažíme, aby tyto dvě oblasti spolu ještě více komunikovaly a spolupracovaly. Hlavní úkol havarijní připravenosti spočívá v tom, že připravujeme personál i elektrárnu na případné mimořádné události. Personál, který by řešil událost, školíme a připravujeme. Máme na starosti i technické zázemí havarijních středisek včetně zajištění komunikace a dat. V rámci požární ochrany řešíme požární prevenci a represi na lokalitách.

To znamená, že musí probíhat několik cvičení do roka…

Ano, do letošního roku jsme měli čtyři až pět cvičení v každé elektrárně ročně. Letos jich bude osm až deset. Tento nárůst souvisí s Fukušimou. V rámci organizace havarijní odezvy jsou vytvořeny čtyři směny. Ty se střídají vždy po týdnu. Každá směna měla ročně jedno cvičení a nyní jsme si dali ambiciózní cíl - minimálně dvě cvičení do roka pro každou směnu organizace havarijní odezvy. Na klasických a vodních elektrárnách proběhne na každé lokalitě jedno cvičení.

Kdy se začalo mluvit o oblasti havarijní připravenosti a kdy vlastně vznikla?

Havarijní připravenost se začala řešit až po události v Černobylu. Předtím příprava na případné mimořádné události neexistovala. Proto také odezva na havárii v Černobylu trvala tak dlouho. A po události ve Fukušimě jsou na havarijní připravenost ještě vyšší nároky.

Jaký je váš pohled na prodloužení životnosti elektrárny a výstavbu pátého bloku. Má elektrárna na to?

Na Dukovanech jsou zkušení odborníci, kteří táhnou za jeden provaz. Jsem přesvědčen, že elektrárna bude provozována ještě mnoho let a pátý blok se začne stavět.

Co je na vaší práci nejtěžšího?

Při všech těch jednáních se setkávám s lidmi s různým přístupem k práci. A nejtěžší je spolupracovat a komunikovat s lidmi, kteří se nechtějí dohodnout a najít řešení.

Hodně času strávíte na cestách. Přeci jen přejíždíte z Temelína do Dukovan a do Prahy. Kolik kilometrů měsíčně najezdíte?

Je to v průměru tři a půl tisíce kilometrů.

Co děláte, když máte volno?

Máme dvě malé děti, pětiletou dcerku a dvouletého syna, takže se snažím věnovat co nejvíce času jim. Všichni rádi cestujeme. A od mala se věnuji sportu, nyní nejvíce tenisu a squashi.