I při běhání vás může přepadnout spací krize. Třeba cestou ze Sněžky do Třebíče

Plánuje také pomáhat přes Nadaci ČEZ, protože stále pracuje jako hasič v Jaderné elektrárně Dukovany.

 

Začneme povídání tam, kde jsme skončili. Co vaše cesta kolem světa, kterou jste s kamarádem plánoval?

Bylo to v plánu, ale nakonec odjel sám. Já jsem cestu z osobních důvodů zrušil.

Co se tedy změnilo za ten rok u vás? Viděla jsem na jedné fotce, jak jíte chleba se salámem. Začal jste už jíst?

Já jsem jedl, ale jen snídaně. Teď jím o trochu víc, ale stále bez večeře (smích).

Jak vás napadlo běhat takové extrémní vzdálenosti, třeba ze Sněžky do Třebíče?

Už je běhám druhým rokem. Zároveň jsem je měl jako alternativu, kdybych neodjel na cestu okolo světa. Pokračoval jsem tedy jen v tom, co jsem měl v plánu. První byla právě ta Sněžka. Dvě stě třicet dva kilometrů za 32 hodin.

Nedovedu si to vůbec představit. Je to daleko, i když jedete autem. Jak jste to zvládl běžet?

Opravdu hodně běhám. Třeba za minulý rok jsem měl 7111 km. Stačilo tedy jen zvolnit tempo a vydržet.

Přijel jste tedy autem na Sněžku a tam jste přespal?

Dojeli jsme s taťkou do Pece pod Sněžkou, tam jsem sedl na lanovku, které vedla přímo na vrchol Sněžky. Taťka zůstal přes noc ubytovaný v Peci. Já jsem spal nahoře v budově lanovky, kde je obsluha non stop. Ráno jsem jim tam nechal batoh a nalehko běžel dolů. Tam už se přidal taťka, který mezitím vyzvedl můj batoh. Celou cestu co to šlo, jel vedle mě v autě.

Předcházela tomu nějaká speciální příprava?

Kromě toho, že jsem měl pořádně naběháno, tak ani ne. Lidé se na to totiž dívají z té opačné stránky. Já netrénuji na nějakou plánovanou akci, ale průběžně trénuji a zlepšuji se a jednou za čas si své schopnosti ověřím právě takovým to během. Samotnému běhu předcházelo měsíc plánování. Zvolit ideální trasu. Domluvit si odvoz do Krkonoš, spaní přímo na Sněžce i následný doprovod při samotném běhu zpátky do Třebíče.

Co znamená, že trénujete? Běháte každý den?

Skoro každý den průměrně přes 25 km (smích).

Všimla jsem si, že na trase se k vám připojilo pár běžců. Byli jste domluveni?

Mám s sebou GPS tracker, který je online, takže kdokoli může vidět, kde právě jsem. Někteří mi dají vědět, že se přidají a někteří ne. Nemám ale moc času to sledovat. Jen vím, že se má někdo někde přidat, tak čekám, jestli se opravdu potkáme.

Je někdo, kdo s vámi běhá častěji?

Většinou běhám sám. Když běžím něco opravdu dlouhého zpátky do Třebíče, tak poblíž Třebíče se přidávají už pro mě známé tváře. Nejdelší úsek zatím vydržel taťka, který při běhu z Lysé hory vydržel posledních 65 kilometrů.

Jsou to i časově náročné vzdálenosti, kdy přichází krize?

Při Sněžce mě chytly odpoledne střevní problémy. Takže jsem stále odbíhal z cesty za keře. Měl jsem velký strach, že přijdu o energii. To co jsem snědl, šlo hned ven. K večeru se to spravilo, ale v noci mě pro změnu přepadla spací krize.

Co všechno s sebou máte? Viděla jsem, že máte nachystané čtvery boty.

Tak mám jedny boty na cestu tam. Další jsou boty do terénu a potom ty hlavní na silnici a jedny záložní. Celý výkon měřím sporttesterem. GPS, mobil, foťák, oblečení, jídlo, pití a doplňky stravy. A protože hodně věcí potřebuje elektřinu, tak s sebou beru i powerbanky.

Stíháte se přezouvat a ještě k tomu fotíte fotky na facebook?

Fotím pořád. Snažím se nejvíc foťákem, ale kvůli sdílení na internet musím i mobilem. Fotku následně upravím a připojím k ní nějaké informace o mém aktuálním stavu. Vše za běhu. Z Lysé hory jsem stíhal i natáčet videa.

Spoustu lidí na vás čekalo na náměstí v Třebíči. Dobíjí vás to?

Ono jich tam tolik nečekalo. Polovina z nich se mnou dobíhala a ta druhá část dorazila trochu se zpožděním. Prý nečekali, že tak rychle budu dobíhat. Jediní, kteří to stihli a čekali tam, byli prarodiče. Ale nakonec mě překvapilo, kolik se tam lidí sešlo. Je to příjemné. To bylo při běhu ze Sněžky.

Pak přišel běh z Lysé hory do Třebíče. Mělo to podobný průběh?

Ano. 300 km z Lysé hory. Opět měsíc plánování. A o pár více hodin běhu. Také přibyl jeden člověk do týmu. Jel celou dobu autem, takže taťka mohl se mnou jet na kole. Do Třebíče jsem doběhl až v pondělí v jednu ráno, takže tam tentokrát nikdo nečekal. Jen se tam sešlo pár lidí, kteří se mnou byli na posledních kilometrech.

Co je nejtěžší při tak náročné a dlouhé trase?

Ze Sněžky mě chytly střevní problémy a spací krize, tak jsem se bál, aby to nenastalo i při běhu z Lysé hory. Spací krize stejně přišla, ale jen na hodinku k ránu. Nic to nebylo. Ale zase bylo strašné vedro, to mě úplně odrovnalo. Kdybych se nechladil v řekách a rybníkách, tak bych asi nedoběhl.

Jezdím docela často autem z Třebíče do Rouchovan a vždy vás na té trase potkám.

Po práci v Dukovanech běhám téměř každý den 30 km domů. Ale teď jezdím dočasně na kole, protože mám nohy ještě trochu mimo provoz po té Lysé hoře.

Místostarosta z Třebíče Pavel Pacal běžel maraton pro Aleška DenneraZa každou minutu pod 4 hodiny mu věnoval 777 Kč. Napadlo vás také někomu pomoci, když tak rád běháte?

Ten příběh pana Pacala znám. Já už to nějakou dobu řeším s Nadací ČEZ. Komunikuji s paní Štefánkovou a řešíme to. Mám snahu přispívat přes aplikaci EPP. Ta ale strašně vybíjí mobil, protože využívá GPS, který u sebe potřebuji mít nabitý. Na tu moji vzdálenost bych potřeboval asi dvacet mobilů. Musíme to vymyslet jinak, ale určitě je něco takového v plánu.

Maratony neběháte?

Zatím ani jeden závodně. Je to na mě rychlá, krátká trať, jejíž délka byla uměle přizpůsobena. Mám raději několik desítek kilometrů dlouhé tratě v terénu, kde si téměř vždy sahám na dno sil. Nebo naopak něco jen pár kilometrů dlouhého, kde se příliš neunavím a další den můžu opět normálně trénovat.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Trénovat, zlepšovat se a nadále plánovat podobné výzvy a to nejen běžecké. Sehnat nějaké sponzory, abych mohl udělat něco obrovského. Třeba oběhnout svět, nebo jen podniknout nějaký dlouhý běh napříč světadílem.

 

Eva Fruhwirtová a Šárka Vostálová

Foto: archiv Štěpán Dvořák