Hynek Čermák a Lucie Vondráčková o štěstí, adventu i o tom, jak odpočívají

Alexander má tři dcery. Luisa má mnoho zájmů. Alexander se, kromě žen a své restaurace, nezajímá o nic. Spojuje je snad jen strach ze stárnutí a ze samoty... a rozhodnutí, že zkusí štěstí spolu. Svižná komedie s momenty, které však přimějí k zamyšlení každého diváka. Mnozí totiž spatří to, co denně prožíváme ve vztazích a ve svých životech.

Poznáte podle reakcí, jestli sedí v publiku víc ženy nebo muži?
Lucie Vondráčková: Je to znát. V prvních deseti minutách se vzájemně otestujeme.
Hynek Čermák: Napojení na diváka je vždy moc důležité a určuje to pak kvalitu představení. Třebíčské publikum bylo skvělé.

Přijeli jste do Třebíče těsně před začátkem představení, protože začalo sněžit a venku bylo opravdu zimní počasí. Měli jste možnost poznat Třebíč i jinak než z divadelních prken?
Lucie Vondráčková: Je to pár let, kdy jsem u vás byla s divadlem. Ale přiznávám, že jsem ještě neměla čas Třebíč víc poznat. Když jsem ale dnes přijížděli, všimla jsem si, že máte krásné náměstí a máte tam nově vysázené stromy. Moc hezky to vypadalo.
Hynek Čermák: Já jsem v Třebíči hrál už několikrát. Bohužel my herci jsme často odsouzeni k tomu jít do divadla a pak z divadla. Třebíč jsem si ještě neprošel.

Hra, kterou jste dnes odehráli, se jmenuje Štěstí. Co je pro vás osobě štěstí?
Lucie Vondráčková: Podle mě štěstí přeje připraveným. Tomu věřím a k tomu vede i svoje děti.
Hynek Čermák: Já jsem dítě štěstěny, všechno, o co jsem v životě usiloval, tak se mi podařilo. Štěstí je moje druhá máma. To tak prostě je.

Hynku, často si vás spojujeme s rolemi drsňáků. Jaký jste v soukromí? Tvrďák, nebo citlivý člověk?
Hynek Čermák: Mě se na to každý novinář ptá. Ale když se podíváte na moji filmografii, tak tam jsou drsňáci dva. Ostatní jsou hlupáci a spíš komické role. Hrál jsem v divadle spoustu homosexuálu. A třeba i Antonína Dvořáka. Hynek Čermák je rozhodně citlivý člověk. Dokážu se samozřejmě pěkně naštvat. Takže jestli vás to potěší, umím být i drsný.

Vy jste vystudovala Filosofickou fakultu v Praze. Jak se tyto znalosti a zkušenost dají spojit s herectvím?
Lucie Vondráčková: Popravdě – mám ráda chytré herce. Když blbec hraje doktora, tak je to prostě divné. Ať už je člověk studovaný, nebo se sám vzdělává, hodně čte, umí číst lidi, tak to se vše na jevišti počítá. Mám ráda zvídavé lidi. Je mi jedno, jestli tam je vysoká škola, nebo škola života, ale musí tam být něco, na čem se dá stavět.

Začíná advent, blíží se konec roku. Jaké vás čekají plány v těch posledních dnech roku 2023?
Hynek Čermák: My se se ženou sbalíme a jedeme na čtrnáct dnů do Rwandy. Budeme se zabývat zcela neadventními věcmi v Africe. Takže já si letos dávám od Vánoc pauzu. Myslím, že to bude zdravé. Podle mě se Vánoce proměnily v konzumní záležitost. Od jara do nás obchodníci buší, že máme na Vánoce šetřit, abychom mohli koupit ty úžasné elektronické dárky. Rád tomu uteču.
Lucie Vondráčková: Doufám, že tomuto shonu uteču. Hraji teď každý den, občas mám dvoják a pak ještě koncert. Mám toho trochu víc, než bych si tak během adventu představovala. Jednou jsem zažila, že jsem na Vánoce byla jinde, kde nebyl sníh a zima, a vůbec se mi to nelíbilo. Mám dvě malé děti a chci pro ně uchovat ty naše tradiční Vánoce s Ježíškem.

Tak to máte slušně nabitý adventní program. Prozraďte, jak odpočíváte? Umíte vůbec vypnout?
Hynek Čermák: Poslední dobou jsem si to nastavil tak, že diář si plním sám. Nikdo mi nepřikazuje, kde mám být. Když si toho naplánuji moc, tak se mohu akorát tak zlobit na sebe. Mohu si také naplánovat odpočinek. Mám speciálního koníčka – sedím, nic nedělám a jen koukám z okna. Třeba několik hodin jsem zticha. Moc mě to baví. Je to taková meditace.
Lucie Vondráčková: Já zase potřebuji chůzi. Hezky si srovnám myšlenky, uklidním se. Jsem přitom sama, protože nikdo mé tempo při chůzi nestíhá (smích). Nebo jdu se psem do lesa. Tam mi je vždy dobře.

Jaký byl váš letošní rok?
Hynek Čermák: Můj letošní rok byl fantastický. Stejně jako každý předchozí. A bud jich čím dál méně. Takže já si vážím každého roku, který je za mnou a stál za to.
Lucie Vondráčková: Můj rok byl přelomový. Vrátila jsem se po dvanácti letech do divadla a měla jsem čtyři premiéry. Vzala jsem to z nuly na sto. Musím říct, že jsem po dlouhé době v práci fakt šťastná.

text: Eva Fruhwirtová

foto: Pavel Rybníček