Hurricany a Spitfiry na nebi Albionu

V rozhodující fázi bitvy se do ní zapojili i českoslovenští letci. Do konce října toho roku měli čeští a slovenští piloti „na kontě“ celkem 54 prokázaných sestřelů a dalších 14 pravděpodobných. Hitler musel invazi do Anglie odložit na neurčito.
Nejlépe význam této bitvy vystihují slova britského premiéra Churchilla: „Nikdy v dějinách nevděčilo tak mnoho lidí za tak moc tak málo lidem.“
Letos jsme si připomněli 80. výročí bitvy o Británii, která se stala i jedním z témat výtvarné tvorby třebíčského rodáka, grafika, malíře a publicisty Arnošta Pacoly (1960), žijícího nyní v Lipníku.

Jaká byla vaše cesta k letectví, výtvarnému umění a k zájmu o bitvu o Británii?
Jedna z myšlenek o vývoji mužské psychiky ve 20. století říká, že v životě každého muže jsou chvíle, kdy prudce zatouží po éru, samozřejmě skutečném a s vrtulí. Mě to potkalo v deseti letech, kdy mi rodiče koupili stavebnici házedla a po něm balzové letadélko s vrtulí, poháněnou gumovým svazkem. Na konci devítiletky jsem si už postavil první upoutaný motorový model stíhačky ze II. světové války. Nemohla mě samozřejmě minout ani technická krása Hurricanů a těch nádherně eliptických křídel Spitfirů. Zároveň jsem ale navštěvoval i výtvarný obor Základní umělecké školy v Třebíči, kde nás učil malíř Josef Kremláček. Výtvarné umění u mě nakonec zvítězilo nad letectvím a vystudoval jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. A tak se také stalo, že jsem na přelomu 70. a 80. let vytvořil malířský cyklus ke 40. výročí bitvy o Británii, inspirovaný plánky na upoutané modely stíhaček kategorie SUM, které tehdy konstruoval známý modelář Jaroslav Fara.

Takže vy nemalujete přímo letecké souboje z roku 1940?
Udržuji si od této problematiky určitý odstup a nevyžívám se v zachycování krutostí války, stejně jako se v něm nevyžíval ani náš fotograf válečných letců Ladislav Sitenský. Snažím se dívat na tehdejší události „dětskýma očima“ prostřednictvím plánků na zmenšené létající modely, skrze sestavovací obrázky plastikových modelů letadel nebo jejich obtiskové aršíky. V oblasti výtvarného umění platí, že nejlepší cestou, jak říci něco nového, je udělat umění z neumění. Já na to jdu prostřednictvím technických výkresů. Ve druhé polovině 80. let jsem začal pracovat i na triptychu Bitva o Británii, který byl zároveň poctou dílu Jiřího Koláře a jeho typické technice chiasmáže. Vytvářel jsem si pro něj velké množství vlastnoručně zhotovovaných obtisků bokorysů a půdorysů černých siluet letadel, která se nad Anglií utkávala.

Jste novinář, navštěvujete třeba i náměšťskou leteckou základnu?
V regionálním tisku na Třebíčsku působím už pětatřicet let. Jezdím často na náměšťskou základnu, jejíž letecký útvar navazuje na tradici 311. čs. bombardovací perutě ve Velké Británii. Takže mám od roku 1989 docela bohatý fotografický archiv se snímky nejrůznějších letounů našich i zahraničních letectev. A dokonce i toho Spitfira jsem si v Náměšti před několika lety vyfotil. Nevadí, že to byla jen nelétající maketa 1:1 Czech Spitfire Clubu z Jihlavy. Člověk si vždycky znovu uvědomí, jak krásné to bylo letadlo. Spitfire figuruje v nejrůznějších anketách mezi nejkrásnějšími stroji, jaké kdy člověk vytvořil. A známá pravda říká, že krásné letadlo také krásně létá. Ostatně, naši letci v RAF prý Angličanům za války zdůrazňovali: Kdybyste nám nedali Spitfira, nikdy bychom vám neodpustili Mnichov.

A vaše další plány?
Mám v plánu koupit si znovu všechny nově vydané plánky časopisu Modelář, podle kterých jsem před mnoha lety začal stavět upoutané modely letadel. Tím prvním byl francouzský stíhač Dewoitine D 520 – a něco výtvarně-prostorového s nimi nově podniknout.

Ptal se Jan Sucharda
Foto: archiv Arnošta Pacoly