Hraje na kytaru, zpívá a v nemocnici pomáhá lidem
Jiří Dvořák studoval v Německu hudební akademii, nyní pracuje v třebíčské nemocnici jako sanitář na chirurgické ambulanci. Založil hudební kapelu Dry Bones a společně zavedli v Třebíči rockové mše svaté.
Jirko, jak ses dostal na výběrovou školu do Německa?
Řeknu to popravdě – jako slepý k houslím. Na pohovor jsem přijel asi o dva dny později, protože jsem jel na stopa. Před tím jsem pracoval v nemocnici jako sanitář. Jenže jsem byl mladý a nechtěl jsem to dělat celý život, tak jsem si řekla, že zkusím něco jiného. Tu školu před deseti lety studovala moje sestra, tak jsem to zkusil taky. Napsal jsem si životopis, jedna paní učitelka mi ho přeložila, doslova, a poslala jsem ho. Když jsem po půl roce uměl docela dobře německy, tak jsem si ten životopis znovu přečetl. A pochopil jsem, proč mě chce ředitel školy vidět osobně (smích).
Škola nebyla zaměřena jenom na hudbu…
Bylo to o hudbě a evangelizaci. Byl to pro mě duchovní striptýz. Řešili jsme svůj vztah s Bohem, sami se sebou. Bylo nás tam sedmnáct, já Čech sám. Škola je šedesát kilometrů od Mnichova. Bydlel jsem tam rok a půl. Formovali v nás nejen hudbu, ale také víru. Hudba je univerzální jazyk, může oslovit každého.
Jsi věřící, Jirko?
Jsem vychovaný katolík, za což jsem rodičům vděčný. Ale takové druhé obrácení přišlo až později, bylo mi sedmnáct. A třetí bylo v Německu.
Německo na tobě muselo zanechat stopy…
Učili nás nedělat rozdíly. Nemám to osobně ani rád, rozdělovat, ty jsi katolík, ty evangelík… Všichni jsme křesťané. Tady v Třebíči to bohužel docela cítím. Celkově je to kastování v České republice znát.