Generálmajor Emil Boček v Rešicích, Dukovanech a na prohlídce jaderné elektrárny

Do rodného Brna se vrátil po válce a protože miloval motocykly, otevřel si opravnu. Kvůli tehdejšímu režimu musel podnikání pověsit na hřebík a šel pracovat do Mototechny. Po deseti letech přestoupil do Výzkumného ústavu Československé akademie věd jako soustružník. Má dvě děti, jeho vnukem je cyklista Ivo Koblasa, vicemistr světa a český paralympijský reprezentant.

„V Informačním centru elektrárny jsem už byl, ale v areálu ještě ne. Děkuji za pozvání,“ přivítal se s námi usměvavý generálmajor ve výslužbě. Prohlédl si strojovnu, blokovou dozornu a také mezisklad vyhořelého paliva. Zajímal se o práci operátorů. „Jejich práce je podobná jako práce pilotů. Procházejí náročným výcvikem, musí být ve střehu, vždy stoprocentně připraveni a žádná chyba se jim neodpouští,“ konstatoval během návštěvy.

Z elektrárny se vydal poklonit  k pomníku podplukovníka Veselého, rodáka z Dukovan. Poobědval na zámku v Dukovanech. „Co si dáte k pití?“ zeptala se ho servírka. „Jsem na Třebíčsku, takže jedině ZONku,“ odpověděl hbitě generál. „Velkou nebo malou?“. „Jsem už velkej, tak mi dejte velkou,“ zažertoval starý pán a objednal si guláš. „Co manželka Eva umřela, tak si vařím sám. Nejraději špagety. Kdo je ochutnal, nechce jiné.“

Mechanik, pilot, hrdina. A vždy dobrý kamarád a společník

V roce 1939 odešel šestnáctiletý Emil s kamarádem Bořivojem z domova. Z Francie se přesunul do Velké Británie. Neuměl ani slovo anglicky. „Když jsme jeli vlakem, tak jsem viděl nápis: Smoking a No smoking. Tak si říkám, sem se může ve smokingu a tady do tohoto kupé se může bez smokingu. No co vám budu vyprávět, anglicky jsme se nejlépe naučili od děvčat.“ Ve stanovém táboře v Británii hledalo letectvo mechaniky. Emil se přihlásil a absolvoval mechanický výcvik. Chtěl však létat a tak ho poslali do pilotky. Prošel výcvikem v USA a v Kanadě. Přiřadili ho ke 310. stíhací peruti. Většinou jako stíhač doprovázel bombardéry. Hned při prvním letu se dostal do potíží, ale v pořádku se vrátil. Do Československa přiletěl v srpnu 1945. „Nebál jsem se. Vždycky jsem říkal, že mě to mine,“ říká veterán, který je i ve svých letech ve skvělé fyzické kondici a paměť má lepší než kdejaký třicátník.

Emil Boček a jeho bloček

Zástupce velitele náměšťské základny plukovník Svoboda prozradil, čím je generálmajor pověstný. Má stále plný program, pověstný je jeho bloček. Emil Boček a jeho bloček. „Mám dva bločky, jeden doma na stole a druhý nosím s sebou. Když mi někdo zavolá, že chce, abych někam přijel, podívám se a hned vím,“ říká s úsměvem bělovlasý pán, kterému je na očích vidět stále plno elánu.

Eva Fruhwirtová