Finové jsou poctiví, máme se co učit, říká Monika

Moniko, proč Finsko? Byla to země, kam si se vždy chtěla podívat?

Popravdě, nikdy by mě ani nenapadlo, že pojedu zrovna do Finska. Byla to vlastně náhoda. Kamarádka tam v lednu odjížděla na Erasmus, a tak jsem jí slíbila, že se za ní s přítelem podíváme, když tam budeme mít zajištěné ubytování.

Na jak dlouho jste tam jeli?

Zhruba na tři týdny. Ale ne celou dobu jsme byli ve Finsku. Vyjížděli jsme 16. dubna s přestupem v Amsterdamu, kde jsme strávili celý den. Po příletu do Helsinek jsme se nalodili na trajekt a během tří dnů procestovali Stockholm (Švédsko), Tallinn (Estonsko) a Petrohrad (Rusko). Teprve potom jsme zakotvili na dva týdny ve Finsku.

Nalodili jste se na trajekt? To je docela netradiční způsob cestování, jak vás to napadlo?

Řekli jsme si, že když už jedeme na sever (kam se asi znovu jen tak nedostaneme), tak se podíváme na co nejvíce možných míst. Trajekt byla perfektní možnost – ve dne trajekt zakotví, a tak můžete prochodit město, v noci pak pluje do dalšího přístavu.

Kde se vám líbilo nejvíce?

To je hodně těžká otázka. Mně se líbilo všude. Bylo to nové a hlavně jiné. Zvláště ve Finsku - tamní lidé jsou úplně jiní než my, což mě hodně překvapilo. 

Říkáš, že Finové jsou jiní, jací tedy jsou?

Nejlépe to asi vysvětlím na příhodě. Šli jsme s přítelem na nordic walking, nikde nikdo a uprostřed lesa (věřte mi, že finské lesy jsou opravdu rozsáhlé) stály dvě nezamknuté motorky. U neoploceného golfového hřiště jsme viděli i volně přístupné nezajištěné golfové vozíky. Myslím, že tohle je něco, co by si v České republice žádný majitel nedovolil ani zkusit. Finové na mě působili poctivě a to mi přišlo hezké. Jen se obávám, že se tato vlastnost ve světě obecně dnes už tolik „nenosí,“ což je určitě škoda.

Finská příroda musí být krásná. Byli jste v nějakém národním parku?

V národním parku jsme nebyli, protože jsme slyšeli, že jsou vesměs stejné jako okolní příroda, a té my viděli v okolí Lahti dost – všude byla jezera a lesy protkané běžkařskými tratěmi. Mile mě překvapilo, jak tu do přírody vše zasazují. Zatímco u nás by se vykácely veškeré stromy, aby se mohlo vybetonovat parkoviště, a teprve poté se sází metrové stromky, ve Finsku jsou i na parkovišti u supermarketu desetimetrové stromy. A stejně tak je to s vesnicemi. Kolikrát nebylo ani poznat, že se mezi stromy nějaká vesnice skrývá. Takovýchto na první pohled jasných odlišností bylo poměrně hodně.

Čím dalším se Finsko liší od České republiky?

Pár věcí je tu naprosto otočených, zatímco u nás lze koupit alkohol zcela běžně, ve Finsku ho v normálním obchodě nekoupíte (prodávají tu pouze pivo nebo ovocné cidery). Pokud nějaký chcete, musíte jít do speciálního obchodu. Oproti tomu automaty, které se u nás spojují s vytvořením nebezpečné závislosti, najdete ve Finsku v každé prodejně. Platí se tu záloha za PET lahve a vy si dokonce můžete vybrat, zda chcete vrátit peníze, nebo zvolíte rovnou kupon do těchto automatů. Slyšela jsem domněnku, že tu lidé hrají, protože mají pochmurnou náladu z dlouhé zimy a tmy. Na to tu ostatně ale svalují téměř vše – například svůj individualistický přístup ke sportu. Libují si v běžkování nebo jízdě na kole. Celkově tu mají mnohem zdravější a aktivnější přístup k životu.

Můžeš to prosím rozvést?

Ráda. V zimě běžkují, v létě místo běžek sednou na kolo. Města s touto jejich zálibou počítají, a tak jsou jim přizpůsobeny veškeré nájezdy na chodníky. Finové jezdí na kole dokonce i do práce. Než aby jeli autem, tak jdou kolikrát raději i pěšky, a tak jsme tu v centru Helsinek ani jednou nezažili nějakou kolonu. Pokud jde o stravu, tak ideální polovina obědové porce se tu skládá ze zeleniny, ve školní menze jsme dvakrát za týden měli lososa a k velkému údivu ho zapíjeli kefírem. Děti tu místo sladkostí dostávají za odměnu Salmiaki, což je slaný pendrek – opět jak jinak než velmi zdravý. Oproti nám tam zkrátka mají zdravější životní styl a jsou mnohem aktivnější.  A pokud jim něco je, tak věří, že je vyléčí sauna.

Byli jste ve finské sauně?

Dokonce několikrát. Dvakrát v Lahti a pak jednou s našimi couchsurfery v Helsinkách, pokaždé samozřejmě s pivem, jinak to ve Finsku ani nejde.

Zmínila ses o couchsurfingu, jak to probíhalo?

Byla to naše první zkušenost a já se už teď těším, až si to v budoucnu zopakuji. Couch jsme měli v Helsinkách 30. dubna - zrovna na jeden z největších finských svátků Vappu. Naši hostitelé nás vzali do víru velkoměsta, a tak jsme viděli tradici, kdy studenti omývají sochu Havis Amandy. Na prvního máje jsme se pak společně zúčastnili největšího pikniku, na kterém jsem kdy byla. Mohlo tam být tak dvacet tisíc lidí, všichni grilovali a užívali si volného dne. Uvědomila jsem si, jaká je škoda, že v České republice žádný takový svátek, kterým by doslova všichni žili, nemáme. Ve Finsku tyto dny opravdu prožívají. Zvláště pak studenti nebo ti, kteří vystudovali vysokou školu. Každý, kdo vystudoval, má takovou námořnickou čepici, kterou v tyto dny nosí, aby ukázal, že má titul.  Ti, kdo ještě studují, pak mají speciální overaly. Našívají si na ně loga ze všech akcí, kterých se zúčastnili a navíc se nemusejí starat o to, že se jim zašpiní oblečení.

Vypadá to, že jste toho za tři týdny stihli hodně. Myslím, že jste toho museli hodně zařizovat. Jak jste to všechno zvládli?

Bylo to poprvé, co jsem vše zařizovala na vlastní pěst, bez cestovní agentury, takže to na začátku bylo docela náročné. Například když jsme vyhledali nejlevnější letenky a chtěli platit za trajekt, zjistili jsme, že nemáme dostatečný limit na účtu a že některé banky strhávají poplatek za platbu v cizí měně. Takových komplikací bylo více, ale to je asi normální. Příště už alespoň budeme vědět, jak na to. Každopádně mě to zařizování a zjišťování bavilo. Jsem ráda, že jsem to vše zvládla a že jsme neměli žádné problémy. Pokud umíte cizí jazyk, v našem případě to byla angličtina, tak se domluvíte opravdu všude. Tedy kromě Ruska, v Petrohradu jsme s angličtinou neuspěli.

Co všechno jste vlastně ve Finsku viděli?

V okolí Lahti to byla hlavně příroda. Jezdili jsme tu hodně na kolech v okolí jezer, viděli jsme skokanské můstky a navštívili lyžařské muzeum, které bylo hodně interaktivní. Výhodou cestování v tuto roční dobu bylo, že skoro nikde nebyli žádní turisté, a tak jsme v něm byli sami. Na trenažérech jsme si mohli zkusit střelbu, sjezd i skoky na lyžích. V Helsinkách jsme pak viděli historické centrum. Historických budov má Finsko celkově poměrně málo. Helsinki jsou takovou výjimkou. Udělali jsme si výlet na vojenskou pevnost, vyfotili se na stadionu, kde zvítězil Zátopek a našli jsme tam pár restaurací, kde prodávají české pivo a jídlo. V jedné byly stoly dokonce vyrobeny z traktorů Zetor. Hodně lidí nás varovalo, že Finové nejsou přístupní, my jsme ale takovou zkušenost neměli. Pokaždé, když jsme se ptali na cestu, rádi nám pomohli, a dokonce i lidé důchodového věku tu uměli perfektně anglicky.

Vzpomeneš si na nějaký největší zážitek?

Zážitků byla spousta. Celkem vtipný je ten, kdy jsem v jednom nejmenovaném fastfoodu omylem spustila alarm. S úsměvem vzpomínám i na helsinské metro, které má pouze jednu linku, a tak by se dalo očekávat, že nás v něm po třítýdenním cestování, spaní na letištích, domlouvání se anglicky atd. nemůže už nic překvapit. Právě, když jsem si říkala, jací jsou Finové ale aktivní kolaři, protože bylo metro ve špičce kolem páté hodiny úplně prázdné, začaly se najednou kolem oken vinout kabely. Dojeli jsme totiž do depa. No ale, kdo může říci, že tam byl? My ano. J