Dvě stě rohlíků a čtyři sta vdolků. U vody vyhládne

Do zátoky Lavičky u Dalešické přehrady jezdí vodní záchranáři z Třebíče na tábory od roku 1983. Nejmladší účastnicí je letos asi roční Petra, dcera hlavního vedoucího Vojtěcha Šalbaby. Přesto, že přívalové deště se nevyhnuly ani táboru, malé Petře to nevadilo. Ostatně ani dětem. K obědu měly bavorské vdolky a když se přihnal déšť, zajistily podsadové stany, aby do nich nenapršelo a vytáhly karty a pláštěnky.  Julie Lenartová z Kramolína je tu už po třetí. Déšť využila ke čtení – Zápisník malého poseroutky. Ve stanu s ní byla Elena, která je na táboře se sestrou poprvé. „Je to tady paráda. Vody se nebojím, plavu od osmi měsíců,“ říká sebevědomě Elena. Z jídelny se ozývá mírný křik. Chlapci hrají oblíbenou karetní hru Bang.

Dopolední výcvik absolvují děti rozděleni podle věku. „Učíme je slaňovat, vázat uzly, poskytovat první pomoc, zkoušejí si, jak se ošetřují popáleniny a zlomeniny. Trénujeme záchranu kolem skály a máme také výcvik na lodích. Děti si vyzkouší všechna plavidla, které tu máme,“ vypráví Vojta Šalbaba a utírá si mokrou hlavu. Pořád ještě prší, ale obloha se už projasňuje. Od polní kuchyně, kde panuje stále čilý ruch, jsme se přesunuli k nástěnce. Visí tam morseova abeceda, mapa k celotáborové hře, rozpis úklidu a také jídelníček napsaný morseovkou. „Pro starší jsme připravili noční hru. V kopci jsme namodelovali situaci zraněného člověka v autě, který někoho přejel a narazil do stromu. Figurant byl cizinec, takže o to měli záchranu složitější,“ popisuje Šalbaba.

Na táboře je čtyřicet pět dětí a patnáct vedoucích. Všichni si jako děti prošli táborem a vrací se jako praktikanti a vedoucí. V kuchyni jsou čtyři ženy, maminky a babičky. Dětem vaří ve svém volnu. Některé si odskakují do práce a podle možností přijíždějí. „U vody dětem chutná vše. To, co doma nesní, tak tady dvakrát. Včera na svačinu snědli dvě stě rohlíků. Chutnají jim pomazánky a také čočka,“ vypráví Marie Cejpková a přitom umývá nádobí. Paní Iveta nad kamny rozvěšuje mokré prádlo a nabádá kolemjdoucí, aby si přinesli na vyschnutí to, co potřebují. Z vyvýšeniny od kuchyně je krásný výhled na přehradu. Kvůli dešti je mírně zkalená voda, ale to nevadí. Je tu klid a čerstvý vlhký vzduch. Tábor pořádají záchranáři v jednom turnusu. „Nesešli bychom se všichni vedoucí s dovolenými. Zájem dětí je velký, jsme rádi. Pracujeme s nimi i během roku. Baví nás to, jinak bychom to nedělali,“ loučí se Vojta a odhází připravit odpolední program. Blíží se totiž 14. hodina a dětem bude končit polední klid. Je po dešti. Na zemi jsou kaluže. Dostávám na cestu dva bavorské vdolky, loučím se a trošku dětem závidím…

Eva Fruhwirtová