Rozhovor s ředitelem elektrárny Tomášem Žákem
Každopádně to uteklo jako voda. Za dva roky jsme postoupili v projektech B16T, LTO, hostili jsme misi OSART, prošli stress testy po Fukušimě…
Ale pojďme postupně – název projektu B16T je vlastně zkratkou Bezpečně 16 Terawatthodin. Cílem projektu je tedy zvýšení roční výroby elektrárny právě na 16 TWh. Pro srovnání – v současnosti se roční výroba elektřiny v elektrárně Dukovany pohybuje okolo 14,5 TWh. V Dukovanech zvyšujeme výrobu tím, že postupně zvedáme dosažitelný výkon bloků z původních 440 MW až na 500 MW. Zároveň zkracujeme délky odstávek pro výměnu paliva. Takže shrnuto – máme vyšší výkon a vyrábíme delší dobu v roce. Zvyšování výkonu elektrárny je spojeno s celou řadou úprav zařízení, například je třeba vyměnit vnitřní části turbín, generátory a celou řadu dalších komponent. Zároveň je třeba všechny úpravy v předstihu analyzovat a předkládat ke schválení Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost, protože právě bezpečnost elektrárny pokládáme za prvořadou nebo chcete-li „podmínku nutnou“ pro to, abychom mohli elektrárnu vůbec provozovat. Krátce tedy – v roce 2013 dosáhneme roční výroby elektřiny 16 terawatthodin.
Dalším významným a probíhajícím projektem je projekt LTO (zkratka Long Term Operation – tedy dlouhodobý provoz). Tento projekt má dnes pro nás nejvyšší prioritu, protože jeho obsahem je příprava elektrárny na získání dalšího desetiletého povolení k provozu v roce 2015. Pro získání tohoto povolení musíme prokázat, že elektrárna je ve výborném stavu a lze ji bezpečně provozovat dalších deset let. Představme si to třeba jako technickou kontrolu, na kterou musíme podle zákona s autem, a kde auto odborníci prohlédnou, zjistí jeho technický stav a vydají povolení k dalšímu provozu. S elektrárnou je to ve srovnání s autem samozřejmě mnohem složitější, musíme prokázat nejen aktuální technický stav, ale i to, že se o všechna zařízení řádně staráme, že elektrárnu upravujeme podle nejnovějších poznatků v jaderném průmyslu, že ji bude mít dalších deset let kdo obsluhovat…
V loňském roce jsme rovněž hostili misi OSART, což je kontrola bezpečnosti elektrárny, kterou provádí mezinárodní tým. Misi „objednává“ český stát prostřednictvím Státního úřadu pro jadernou bezpečnost u Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se sídlem ve Vídni. Příprava na tuto misi nám zabrala skoro rok a komisaři byli na naší elektrárně tři týdny. Za tři týdny se již dá posoudit, jak na tom elektrárna je s přístupem k bezpečnosti. Po ukončení mise jsme často dostávali dotaz „jak to vlastně dopadlo?“ Před zahájením mise jsme si dali sami úkol, že si sepíšeme seznam věcí, které bychom chtěli sami zlepšit. Za neúspěch pak budeme považovat to, že mise najde nějaký nedostatek, o kterém sami nevíme. Mise OSART pak našla tři nálezy – takzvaná „doporučení“, přičemž ani jedno z těchto doporučení pro nás nebylo překvapením. Takže z mého pohledu úspěch, protože jsme sami schopni sebereflexe a stálého zlepšování. A ty tři nálezy? Obvyklé je, že i na nejlepších elektrárnách jich bývá kolem deseti…
Navážu na předchozí otázku – v letošním roce dokončíme rekonstrukci a zvýšení výkonu na 500 MW na posledním bloku ze čtyř, konkrétně na bloku číslo 2. Od poloviny roku tedy Dukovany pojedou na 4x500 MW. Tím budeme připraveni na to, abychom splnili výrobu 16 terawatthodin v roce 2013…
Máme připraven program dalšího zlepšování bezpečnosti, který reflektuje nálezy mise OSART. Na začátku roku 2013 nás pak čeká takzvaná následná mise OSART, která bude zaměřena právě na to, jak jsme se s nálezy inspektorů vypořádali.
Na rok 2012 rovněž připravujeme projekt, který se bude zabývat zlepšením našich vnitřních procesů, zjednodušením našich dokumentů, zprůhledněním způsobu řízení elektrárny. Chceme zlepšit komunikaci nejen mezi zaměstnanci elektrárny, ale vidíme i možnost zlepšení komunikace vůči našim dodavatelům. Samozřejmě budeme pokračovat i v ostatních projektech, které jsme zahájili.
Nejprve snad pár slov o tom, co to vlastně stress testy jsou. Po událostech z loňského března ve Fukušimě rozhodla Evropská komise o posouzení všech provozovaných elektráren na území Evropské unie z pohledu vnějších extrémních vlivů, jako je zemětřesení či záplavy. Posuzování elektráren bylo rozděleno do šesti tématických oblastí a prostřednictvím Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jsme dostali zadání k přípravě zprávy za elektrárnu Dukovany. Obdobné zadání dostali samozřejmě i kolegové z Temelína. Zpracovali jsme tedy naše vnitřní posouzení, které jsme předali na SÚJB. Státní úřad potom na základě našich zpráv zpracoval takzvanou národní zprávu za Českou republiku, kterou předal do Bruselu. V současnosti se mezinárodní odborná komise zabývá studiem těchto zpráv a v průběhu února proběhne diskuse na úrovni jednotlivých státních dozorů ohledně připravenosti jednotlivých zemí na mimořádné události v jaderných elektrárnách. V březnu pak proběhne mezinárodní prověrka způsobem takzvaných „peer review“, což prakticky znamená, že odborná komise navštíví každý stát, provozující jadernou elektrárnu a bude posuzovat připravenost na místě samém. Následně pak komisaři sestaví celkovou zprávu, která bude předložena Evropské komisi. Nelze tedy jednoznačně říci, jak si stojíme, protože zatím neexistuje srovnání.
Celá událost v Japonsku nám především slouží jako cenný zdroj poučení a asi nejdůležitějším závěrem je to, že v našich jaderných elektrárnách dlouhodobě pracujeme na bezpečnostních vylepšeních, což právě Japonci nedělali.
Tohle lze shrnout do jediného slova – jako výbornou. V našem okolí máme značnou podporu, za kterou děkujeme. Jsme rádi, že si okolní obce uvědomují vzájemnou výhodnost podpory, což je výsledkem dlouhodobé práce jak naší, tak občanů okolních měst a obcí. Další spolupráci jsme v nedávné době stvrdili podpisem memoranda o další vzájemné spolupráci. Rád bych zmínil i významnou podporu kraje Vysočina, který usnesením zastupitelstva rozhodně podpořil další rozvoj Dukovan. Zvláště v poslední době, kdy existují snahy Evropské unie jadernou energetiku zpolitizovat, považujeme podporu regionu naší jaderné elektrárně za velmi významnou.
Ptal se Jan Sucharda.