Drábová: Snažila jsem se mírnit velká očekávání, která jsou s jadernou energetikou spojována

V okolí dukovanské jaderné elektrárny vzniklo sdružení Energetické Třebíčsko, které deklaruje zájem na zachování provozu a rozvoji energetického odvětví v regionu. V praxi jde především o zachování provozu jaderné elektrárny v Dukovanech. Co říkáte na takové aktivity?

Energetické Třebíčsko je velmi důležité. Pro mě proto, že ta jaderná elektrárna žije v nějakém prostředí, nemůžete ji od toho prostředí odtrhnout, odpárat. Je hodně důležité, jak se na ni dívají lidé, kteří ji vidí z okna, a nebo ani nevidí, ale kteří k ní mají nějaký vztah třeba proto, že tam někdo z jejich rodiny nebo soused pracuje. A to jsou ti lidé, kteří by měli především jaderné elektrárně důvěřovat a kterým by se měla představovat jako dobrý soused. A z druhé strany to jsou ti lidé, kteří by měli umět za sebe promluvit. Aby uměli říct různým zájmovým skupinám, které si ať oprávněně nebo neoprávněně myslí, že jsou ti nejlepší zastánci nebo odpůrci jaderné energetiky. Říci jim - podívejte se, ale taky nechte promluvit ty lidi, kteří opravdu okolo té jaderné elektrárny každodenně žijí. Z tohoto pohledu je to Energetické Třebíčsko pro mě fakt významný počin.

Během vaší přednášky jsme od vás slyšeli hodně tvrdých dat z oblasti energetiky, průmyslu, těžby surovin, životního prostředí atd. Ale kladu si otázku, zda těmto údajům a z nich vyplývajících požadavků na rozumnost lidského jednání, dlouhodobost plánování a stabilitu společenského prostředí odpovídá dnešní rozklad naší politické scény.

Nejen naší politické scény, je to prostě rys naší doby, se kterým se i energetika krok po kroku musí naučit žít, ale je to strašně těžké. Ona to nemá ráda. Ona by byla nejraději, kdyby to bylo tak, jako to bylo dřív. Každá doba má svoje, takže, chraň pánbůh, abych byla podezírána z toho, že jsem nostalgická k době před čtyřiceti či padesáti lety, ale z pohledu energetiky v celé Evropě – co se naplánovalo, to se také realizovalo, bez nějakých velkých kotrmelců a pohybů od zdi ke zdi. Nechtěla bych, aby se ta doba vrátila, ale možná ten způsob uvažování a odvaha dělat rozhodnutí, která jsou dlouhodobá, i když třeba teď momentálně budu nepopulární, to dnešním politikům chybí.

Nedávno jste se zúčastnila zajímavého knižního projektu Tři svíce za budoucnost. Autoři z nejrůznějších oblastí vědy i praktického života v té knize přinášejí svoje vidění budoucnosti i vysloveně praktické rady, jak přežít dobu nadcházející očekávané bídy.

            Pro mě je to velmi inspirující prostředí právě proto, že se setkám s lidmi, kteří chtějí vidět souvislosti, kteří nejsou svázáni do nějakých přesně daných akademických rámců. Tři svíce byly fantastické v tom, že se tam sešli lidé z velmi různých oblastí lidského konání a poznání a napsali vlastně cokoliv, co považovali za důležité z hlediska toho, jak se na tu budoucnost máme připravovat, když ji nikdy nebudeme umět předpovědět. A tak jsem se tam snažila malinkým kouskem přispět úvahou o tom, co může teoreticky jaderná energetika přinést. A snažila jsem se mírnit ta velká očekávání, která jsou s ní někdy spojována.

Ptal se Arnošt Pacola