Dolmen u Rešic

Dolmen, jehož název pochází z keltštiny, je pohřební památník z velkých kamenných bloků s krytem. Dolmenů není u nás mnoho už jenom proto, že zvednout několikatunový kámen do výšky a položit jej na svislé sloupy dá přece jenom více práce. Menhirů se nachází mnohem více, neboť to jsou kameny zapuštěné jen svisle do země

Nevede k němu žádná cesta ani turistická značka, což je podle mého názoru škoda, neboť se jedná pravděpodobně o první, či dokonce jediný kamenný památník na oběť jedné z prvních autohavárií v Československé republice s následkem smrti. Nechal jej postavit velkostatkář Robert Goldschmidt na památku úmrtí svého téměř třiadvacetiletéholetého syna Lea, který zahynul při autonehodě na cestě ze Znojma do Tavíkovic dne 13. června 1927.

Podle vyprávění pana Kohouta z Tavíkovic, který dělal velkostatkáři Goldschmidtovi dlouhá léta zahradníka a v letošním roce oslaví 101 rok života, se to stalo takto: Toho dne šla skupina školáků ze školy v obci Mikulovice domů do Křepic, vzdálených jen 3,5 km. Za polovinou cesty je mostek nad bezejmenným přítokem Stupešického potoka, který se v Mikulovickém lese pod pravěkým sídlištěm spojuje s říčkou Křepička. Na turistické mapě

č. 83 – Okolí Brna – Ivančicko toto místo najdete v sektoru C 1 mezi 27-28 a 80 – 81. V tomto místě je chtěl předjet řidič Leo Goldschmidta pan Jeřábek. Bohužel, jedna dívenka, která šla na opačné straně silnice, se v tu chvíli rozhodla přidružit se ke skupině a přebíhala na druhou stranu za spolužáky. Řidič Jeřábek ve snaze zabránit střetu vozidla s dívenkou strhl volant, auto se převrátilo do příkopu a jak řidič, tak Leopold Goldschmidt pod ním zahynuli.

Jak se k dolmenu dostat

Vydejme se nyní na cestu za touto zatím málo známou památkou. Autobusové spojení od Třebíče či Moravského Krumlova sice existuje, ale je velmi sporadické. Vlakové neexistuje vůbec. Pojedeme-li autobusem, můžeme vystoupit již na zastávce Rešice - zámek a objevíme zelenou turistickou značku. Ta nás však zavede jen k okraji lesa. Na křižovatce lesních cest se můžeme na chvíli zastavit u Hubertova dubu. Zatím co jeho stáří se jen odhaduje na 500 let, obvod jeho kmene je změřen přesně - 522 cm. V těchto místech opustíme zelenou turistickou značku a vydáme se vpravo po neznačené leč dosti vyježděné lesní cestě, která se asi po 180 m rozdvojuje. Nenecháme se zvábit více používanou levou odbočkou a půjdeme vpravo po travou zarostlé a větvemi překryté cestě, kterou spíše tušíme, než vidíme. Dojdeme po ní až k hradbě hustého borového lesíku, v jehož levém rohu odbočuje neméně zarostlá lesní cesta.

Vydáme se po ní – napravo bude mladý borový háj, nalevo vzrostlý prořídlý borový les. Takto přijdeme až na hranu plošiny, která spadá dolů do údolí říčky Rouchovanky nebo také Mocly – levostranného přítoku říčky Rokytné. Vydejme se po této hraně vpravo a po několika desítkách metrů před námi povstane něco, co bychom tady nečekali. Dva kamenné bloky o rozměrech cca 65 x 55 - 76 x 243 a 72 x 58 x 237 cm nesou na sobě přicementovaný kamenný blok o rozměrech 53 x 75 x 270 cm.

Dolmen není na žádné mapě

Dolmen je postaven na místě, kde syn velkostatkáře rád vysedával a kochal se pohledem dolů do údolí. Na jednom svislém kameni je dosud zřetelný vytesaný nápis:

LEO 5. XI.1904  13. 6 1927. Kouzlo tohoto místa spočívá právě v tom, že je tak opuštěné, neznámé, není zaznamenáno ani na podrobné turistické mapě a žádná šipka k němu nesměruje. Záměrně neuvádím parametry GPS. Nejsem vlastníkem takového přístroje a nechci odepřít radostné pocity dalším návštěvníkům z toho, že dolmen naleznou. Uvedu jen, že lokalita se nachází na turistické mapě č. 83 – Okolí Brna, Ivančicko na dolním okraji sektoru B 1. Rodinná hrobka rodiny Goldschmidtů i tragicky zahynuvšího Lea se nachází na hřbitově v Běhařovicích. Místo věčného odpočinku, nad nímž se tyčí prostý kamenný kříž, je lemováno tzv. krušpánkem a nachází se vlevo od prostřední cesty ve čtvrté řadě z kraje.

Od těch dob mají auta klaxon

Není bez zajímavosti, že v důsledku této nehody bylo vydáno nařízení, které přikazovalo výrobci opatřit automobil varovným zvukovým zařízením. Silniční automobilové nehody se vedou od roku 1925 a v těchto „dřevních“ dobách automobilizmu jich bylo zaznamenáno ročně cca 250.

Text i foto: Ing. Rostislav Novák