Den na záchranářském táboře

Po strmé cestě vedoucí přímo k vodě jsem se dostala kolem deváté do tábora. Jedna skupinka dětí se právě pod stromy učila obvazovat různá zranění. Druhá skupinka se začala převlékat do plavek. Čekalo je totiž plavání na surfu na čas. „Snad jsem měl dobrý čas, uvidíme, co ostatní,“ svěřuje se mi Tonda, který předal surf další dvojici. Ujímá se mě hlavní vedoucí Vojta Šalbaba a ochotně mě provádí táborem. „Děti spí v podsadových stanech a my vedoucí v hangáru. Vedoucích je tady dvanáct. Takto velký počet je dán tím, že s dětmi provádíme výcvik a potřebujeme na to víc lidí,“ vysvětluje Vojta, který je v civilu informační technik a patří ke generaci Šalbabů-záchranářů. Všichni vedoucí si na tábor berou dovolenou. Mnozí si léto bez tábora nedovedou ani představit. Přesouvám se za vůní ke kuchyni. Kuchařka Zdenka Palátová a Marie Cejpková už staví na kávu. Je to milé. A tak se chvíli zdržím. Mezitím co si povídáme, paní Cejpková loupe česnek na čočkovou polévku a Zdenka připravuje tvaroh na bavorské vdolečky. Obě jsou zkušené tábornice. Spí ve stanu, ráno vstávají v šest, přes den jsou v kuchyni, ze které mají krásný výhled na pláž a na celý tábor, a děti je mají rády. „Mám tady vnuka Ondru. Doma tvarohovou pomazánku nesní, ale tady ji s chlebem slupne, ani o tom neví. Dětem tady chutná, jsme rády,“ vypráví paní Cejpková.

Vedoucí Denisa mi nabízí, že mě odveze na pár metrů vzdálený ostrov, kde je zbytek dětí a vedoucí. Na ostrůvku jsou stromy a skály, ideální pro vysoké lanové lávky a slaňování. „Nahoře jsem se teda hodně bála, ale jsem ráda, že jsem to slanila,“ prozrazuje své aktuální pocity Lenka, která se právě odstrojuje v lodi. Jakub, který je na táboře už podruhé, se chystá slaňovat také: „Je to tady ještě lepší než vloni. Naučil jsem se řídit motorák, vázat uzly a také se potápět.“

Blíží se poledne a ze stanů se začíná ozývat cinkání ešusů. Pár netrpělivců obchází kuchyň, ze které to krásně voní. Jakmile zazní povel k obědu, všichni se sbíhají ke kuchyni. Čočková polévka a bavorské vdolečky potěšily každého. „Mňam, bylo to výborné. Už se těším na večeři bude rizoto,“ komentuje Matěj.

Děti by po záchranářském táboře měly umět poskytnout první pomoc, zachránit tonoucího, měly by také posílit svoji sebedůvěru. „Na tábor jezdí děti, se kterými pracujeme celoročně, ale také ty, kteří se přihlásí proto, že je baví plavat. Máme radost, že se na tábory vrací opakovaně,“ říká Vojta Šalbaba, který je převlečený v neoprenu, protože s dětmi ve vodě trénoval záchranu tonoucího.  Záchranářské tábory se pořádají třicet let. Od té doby jimi prošly generace dětí. Z mnohých se stali vedoucí a své děti vedou stejným směrem.

Eva Fruhwirtová