Dan Janík: Vše jde ruku v ruce, díky louce

Dane, jsi rodilý Třebíčák? Jakou máš vystudovanou školu?

Ano jsem. Žiju tady celou dobu, mimo sedmi let, co jsem byl v Praze ve škole. Studoval jsem ekonomii a marketing na VŠE v Praze. Ale jezdil jsem poctivě a často do Třebíče a nebyl jsem déle jak čtyři měsíce pryč z města.

Jaký máš vztah k Třebíči, myslíš si, že má potenciál pro mladé lidi?

V Třebíči jsem vlastně doma a vždycky budu. Třebíč mám rád a vlastně jsem se sem vrátil po škole jako jeden z mála mých vrstevníků a kamarádů. V Praze už mě to úplně nebavilo, tak jsem tady. S tím potenciálem je to složitý. Já si myslím, že tady je, ale kamarádi co mají vystudovanou vysokou školu, doktoři nebo právníci, tak pro ně je daleko jednodušší, zůstat v těch větších městech, kde studovali. Tam mají lepší peníze a větší výběr. Třeba pro mě, když mám vystudovaný marketing je to tady hodně špatný.

Vím, že v původní sestavě organizátorů Zámostí, byl tvůj tatínek. Jak to tenkrát bylo s převzetím organizace festivalu?

Letos je to třetí rok co jsem s mojí partou převzal Zámostí. Festival do té doby byl už šestnáct let a já byl na každém ročníku. Což se mi vlastně s jinými akcemi nestalo, nikdy jsem nebyl pryč a nikdy jsem nemarodil. Prošel jsem si úplně vším. Například jsem hlídal ploty a postupně jak jsem se v tom začal pohybovat. Měl jsem na starost lidi, začal jsem mluvit do cateringu. A poslední dva roky s kamarádem Láďou Novotným jsme se přece jenom snažili jim do toho trochu kecat. Měli jsme svoje nápady. Byli jsme pro ně mladí kluci a navíc tátové v tom měli svoje peníze, takže se jim ani nedivím, že si do toho kecat moc nenechali (smích).

Stále se spekulovalo, zda bude další ročník. A najednou se přišlo s tím, že další ročník dělat nebudou a já s Láďou jsme řekli, že další ročník bude. Předtím bylo pět podílníků a já jsem chtěl, aby nás bylo také pět. Velký zájem projevil i David Šťastný, takže jsme nakonec z pěti lidí přebírali dva synové otcovské podíly. Ještě jsme to hodně komunikovali s Radkem Nezvalem a s Milanem Maxou, což jsou skauti, kteří se kolem toho Zámostí taky strašně dlouho pohybují a mají k tomu velký vztah. Dali jsme se všichni do kupy a začali řešit naše první Zámostí 2013.

Jak dlouho se chystá takový obrovský festival?

Dá se říct, že celý rok. Vše zapíchneme v neděli po festivalu, a pak týden dotahujeme proběhlý ročník. Je také velmi důležité všem partnerům to nějakým způsobem vyreportovat a odkomunikovat, aby i oni byli spokojení, protože si platí marketingové služby. Pak je chvíli klid a čeká se, jak dopadnou faktury a jak si to sedne. Během léta se pak oslovují partneři na příští rok, začíná se stavět line-up, začíná se přemýšlet o grafice, abychom měli na podzim páteř partnerů a line-upu. Pro mě, jako pro koordinátora je nejtěžší poslední měsíc.

Je velký rozdíl mezi prvním ročníkem co jsi pořádal a tím letošním?

První ročník jsme pojali jako malý happening, kde bude pár lokálních kapel a tím se vlastně představí nová organizační skupina. A jak jsme to začali stavět, tak jsme zjistili, že to musíme udělat pořádně a plnohodnotně.  Sice jsme tam poprvé strašně lítali, ale něco jsme se aspoň naučili. Dobré bylo, že spoustu věcí už bylo vymyšleno z minulých ročníků, jako například rozmístění, ploty a elektřina. Původní stavbu festivalu jsme tedy oholili na kost a nechali základ a na tom jsme začali znova stavět. Vždy si to představím jako rekonstrukci starého baráku. (smích) No a druhý ročník už byl organizačně lepší.  Dobrá produkce se pozná tak, že nemusím během festivalu nic dělat. Což se mi loni podařilo a moc jsem i festival užil. Doufám, že to takové bude i letos.

Tři týdny před festivalem se konal na Nivě také Majáles. Mohla nějak tato akce ohrozit návštěvnost Zámostí?

Myslím si, že vůbec. Je to jinak laděná akce, která má jediné společné to, že je pod Zámkem v Třebíči. Majáles tu obohacuje kulturu jiným způsobem a určitě to není konkurenční záležitost.

Když nebudeme teď hledět na podporu od partnerů, je těžké dostat všechny účinkující v jeden termín na jedno místo?

Máme obrovskou výhodu v tom, že jsme vždy první festival v roce. Jsme v takovém datum, že ty kapely většinou mají volno. Bookujeme hlavní kapely už na podzim. Radek Nezval nám během léta nasdílí obrovskou tabulku s interprety a my je všechny hodnotíme. Takže výsledná dramaturgie je ta, pod kterou se podepíše všech pět lidí. S kapelami to pak funguje dobře a je to opravdu na hodně profesionální úrovni.

 Je nějaký interpret, kterého bys na Zámostí rád uvítal?

To je dobrá otázka, ale já o žádným takový vlastně nevím. Já mám rád hodně dydžejů a některé se nám sem podaří dostat, ale žádného favorita nemám. Vždy jsem spokojen s tou akcí, jak sedne celá. Pro mě to není jen o těch kapelách, je to o tom celé kolem. Kapely jsou pro mě taková věc, bez které ten festival nemůže být, ale ani nemůžu říct, že je to pro mě to nejdůležitější.

K Zámostí určitě patří i doprovodný program. Jaký bude ten letošní rok?

Milan „Žížal“ Maxa má na starosti vše co se děje mimo louku, takže právě doprovodný program. Každý rok máme chill zónu, ale alfa a omega je tzv. Zámostí v modrém. Což je oživení celého židovského města. Hudba z kanálu, zvukové a světelné instalace, hudebníci v židech, kouřotvořiče, kteří doplní kouzlo celého města. Takže člověk, když opustí louku, tak se dostane do feelingu celého festivalu. A hlavně na tento pásek (ukazuje na ruku s páskou letošního Zámostí) se dostanete v době konání festivalu na třebíčskou věž, do všech galerií a 4x do kina. Plánujeme longboard sesion, pivní běh, skejtový závody, graffity jam, břišní tanečnice, je to zkrátka hromada akcí, které se dějí na louce i mimo louku v Třebíči.

Takže je to na třebíčských restauracích jak tento festivalový víkend uchopí?

Ano, přesně tak, je to na těch hospodách jak si poradí. My víme, co se kde děje. Jdu třeba na Coqpit a tam se bavíme s Radkem (Radek Kühweg, majitel restaurace Coqpit) on mi řekne, co tam zhruba bude mít a pak Milan domluví, aby nešli proti sobě nějaké aktivity třeba v židech.  Jsme za to moc rádi, že se tyhle další soukromé aktivity dějí. Ale ještě bych se rád vrátil k tomu doprovodnému programu. My se snažíme naučit lidi to, že vlastně to všechno, co se tady o tom víkendu děje, je díky Zámostí za dvě stě padesát korun. A tím, že si koupí lístek, i kdyby tam nešli, tak podpoří všechno, co se tady dělo. Vše jde ruku v ruce, díky  louce se může dělat vše okolo. To co se vydělá na louce, se posílá zpět do židů na Zámostí v modrém. Je to jeden koncept dohromady a je na každém, aby si řekl, zda to chce, nebo nechce podpořit.

Je těžké sehnat každý rok nové partnery? Přibývají, nebo spíše ztrácí zájem?

Během posledních třech dnů se toho docela dost podařilo, ještě před měsícem jsem byl docela skeptický. Chtěli jsme trochu vyrůst, ale ta podpora partnerů šla spíše dolů. Ale na poslední chvíli se nám povedlo ten rozpočet doplnit. Je to tedy partnersky stejně jako loni. Snažíme se udělat víc muziky, za stejně peněz.