Němečtí odborníci před časem upozornili, že po přeorientování na obnovitelné zdroje budou nastávat situace, kdy bude v síti přebytek, nebo naopak nedostatek elektřiny. Solární a větrné elektrárny totiž v průběhu dne a roku nevyrábějí konstantní množství energií.

Tento problém má vyřešit systém takzvané řízené zátěže. Ten počítá s tím, že pokud nastane situace, že v síti nebude dostatečné množství elektřiny, vybídnou úřady velké průmyslové podniky k dočasnému omezení výroby. Za vzniklé ztráty pak firmy odškodní stát.

V současnosti se však Německo potýká i s jiným aktuálnějším problémem. Ne všechny odstavené jaderné zdroje se totiž podařilo nahradit vodními, solárními či větrnými elektrárnami. Některé z nich proto musí suplovat neekologická uhelná zařízení, která do ovzduší vylučují obrovské množství škodlivých oxidů uhlíku.

Z nedávné studie britské neziskové organizace Sandbag vyplývá, že čtyři z pěti evropských elektráren, které do ovzduší chrlí nejvíce nežádoucích zplodin, se nachází v Německu. A tak zatímco v celé osmadvacítce se objemy emisí z uhelných elektráren daří úspěšně snižovat, u našich západních sousedů to neplatí.

Němečtí vládní činitelé navíc předesílají, že se jim některé ekologické sliby, k nimž se zavázali v minulých letech, kvůli odklonu od jaderné energetiky možná nepodaří splnit.