Dačice - hlavní město moravské Sibiře a kostkového cukru

Dačice jsou také nazývány „Brána Podyjí“, protože leží na horním toku Moravské Dyje. Mají výhodu železničního spojení, neboť leží na trati z Telče do Slavonic. Mohly být i železniční křižovatkou, neboť již v r. 1888 byl zpracován projekt pro Moravskou západní místní dráhu z Moravských Budějovic přes Jemnici do Dačic. Pro vlakové turisty, bohužel, se tento projekt nikdy neuskutečnil, i když se o něm začalo uvažovat hned po skončení 2. sv. války.

Železniční fanda pan Jirsa

Snad se o to bude pokoušet, s trochou nadsázky, pan Jirsa, železniční fanda, který si postavil na svém pozemku u řeky Dyje nejen několik desítek metrů kolejnic, ale jezdí po nich pro radost svou i radost příležitostných návštěvníků na vagoncích tažených opravenými lokomotivkami z důlních či jiných průmyslových železnic. S pýchou se pochlubí i jedním světovým unikátem- vlastnoručně zhotovenou trakční lokomotivou s parním kotlem, který prošel i státní zkouškou. Z hlavního Palackého náměstí se tam dostanete po ulici Antonínská a před areálem nemocnice sestoupíte pár metrů Luční ulicí ke statku. Bude-li pan Jirsa doma, rád vás za dobrovolný příspěvek sveze.

Další fanda se stará o letecké muzeum

Vráťme se zpátky na Palackého náměstí, kde za průjezdem domu č. 58 objevíme nenápadnou tabulku s nápisem Letecké muzeum. Také o tuto zajímavost se stará další fanda, tentokráte letecký - Vlastimil Kolomazník. Nečekejte však žádné blerioty či jiná vznášedla.  Muzeum bylo založené v r. 2004 k uctění památky letců a pilotů, pocházejících z Dačic. Nejznámějším byl Vilém Göth -  stihač RAF od 310 čs. stíhací perutě v Duxfordu u Cambridge, který se stal ve svých 25 letech šestou leteckou obětí v bitvě o Anglii, když před tím sestřelil dvanepřátelské německé letouny. Je po něm pojmenována i rušná ulice vedoucí z Palackého náměstí směrem na Jindřichův Hradec a jeho rodný dům je označen pamětní deskou. Dalšími letci, na které je tu několik vzpomínek a artefaktů jsou Ondřej Leitkep a Oldřich Jakubů, který nalétal za dvanáct let více než deset tisíc hodin a do muzea přispěl některými cennými exponáty. Muzeum je přístupné o prázdninách: út-ne 9-12 a 13-17, mimo sezónu v so-ne v tu samou dobu, v červnu a září jen na telefonickou domluvu na č. 777 335 755.

Pohled na Dačice z výšky stojí za to

Mimo sezónu se na telefonickou domluvu dostanete i na 51 m vysokou vyhlídkovou renesanční věž u kostela Sv. Vavřince, kterou vám na požádání otevře paní Šimánková po vytočení tel. č. 721 141 878. Věž s kostelem byly postaveny v letech 1586-92 italským stavitelem Francescem Garote de Bissone a je z ní opravdu překrásný pohled na město.

Kolem památníku kostky cukru na zámek

Pak se můžeme s klidným srdcem věnovat dalším památkám minimálně státnímu zámku zvanému Nový, vybudovaného Krajířem z Krajku. Cestou k němu vzdejte úctu pomníku věnovanému tak prozaické věci jako je kostka cukru. Kdyby nebylo Dačic a manželky ředitele dačické rafinerie Jakuba Kryštofa Rady, asi bychom si dodnes sekali cukr do kávy sekáčkem. První kostka cukru na světě tu byla vyrobena v r. 1843.

V zámku projdete secesním interiérem patnácti místností včetně knihovny s dvaceti tisíci svazky, mezi nimiž se nachází i módní časopisy z Paříže. Prohlédnete si sbírku minerálů a motýlů, na níž možná F. F. Dahlberg lákal sličné dámy a uvidíte i parádní uniformy, které nosil Karel Dahlberg na zasedání Moravského zemského sněmu. Byl to zřejmě velice vážený pán, protože při slavnostním pasování nových rytířů zobrazený v jedné z místností se musel ceremoniář dvakrát nahlas tázati, zda je již v sále přítomen hrabě Dahlberg.

Anglický park se stovkami stromů

Po prohlídce zámku se můžete nadýchat čerstvého vzduchu v deseti hektarovém přírodním anglickém parku s více než tisícovkou stromy ve sto druzích a kultivarech. Převahu tvoří listnáče  - osmdesát druhů, a pětinu jehličnany. Parkem vede i zábavně naučná stezka pro děti.

Závěrem

Neměli bychom úplně minout ani další historickou památku -  klášter Sv. Antonína Paduánského, který se tyčí nad levým břehem Moravské Dyje a patří řádu bosých karmelitánek. 

 

Text i foto: Rostislav Novák