Co se skrývá pod tolik používaným termínem BAPP

Co je vlastně BAPP a k čemu je v elektrárně důležitá?
Spodní část budovy je zhotovena z armovaného silnostěnného betonu. Obsahuje kobky, do kterých lze v případě potřeby vstoupit přes stínící dveře. V části z nich jsou umístěny nerezové nádrže různých velikostí. Šest z nich slouží ke skladování radioaktivního koncentrátu a ionexu. Ostatní nádrže (přepadová a sedimentační) slouží k usazování pevných nečistot před tím, než se odpadní voda dostane ke zpracování. Zbývající část betonových kobek slouží jako sklad pevných odpadů. Kapalné odpady jsou z BAPP přečerpávány do objektu ZRAO (zpracování odpadů), kde je dále upravujeme.

Do BAPP tedy stéká použitá voda z budovy reaktoru. Co se tam s ní děje?
Odpadní vody z hlavního výrobního bloku stečou do sběrných nádrží na podlaží do mínus 10 m, odkud se pak čerpají přes přepadovou a sedimentační nádrž do dalších nádrží na BAPP. Osud se pak se vracejí zpátky do hlavního výrobního bloku, kde se odpaří. Vyčištěná voda se po prověření obsahu radionuklidů vypouští do životního prostředí nebo se skladuje jako čistý kondenzát pro opětovné použití. Radioaktivní koncentrát (kapalný zbytek po odpaření odpadních vod) se shromažďuje ve skladovacích nádržích.

Jak jsou nádrže velké? A jak často se musí vyprazdňovat, respektive za jak dlouho se nádrže zaplní?
Nádrže jsou dvojí velikosti. Menší o objemu 460 m3 a větší o objemu 550 m3. Za rok naplníme radioaktivním koncentrátem přibližně jednu nádrž (zhruba 500 m3). Po zaplnění se z ní odebere vzorek odpadu, který se dále testuje v ÚJV Řež. Bez vyhovujících výsledků testu, včetně případných doporučení k úpravě technologického postupu, nesmí být úprava koncentrátu zahájena.

Co se děje s obsahem zaplněných nádrží? Jaká je jejich další cesta?
Radioaktivní koncentrát je z BAPP přečerpáván do objektu ZRAO - zpracování odpadů, kde je upravován technologií bitumenace. Princip úpravy spočívá v mísení koncentrátu s horkým bitumenem. Směs je roztírána v tenké vrstvě po vyhřívané stěně vertikální odparky a přitom dochází k odpaření vody. Soli s obsahem radionuklidů jsou rovnoměrně rozptýleny v bitumenu. Tím se zabrání jejich rozpouštění při případném styku s vodou. Toto je jedním ze základních požadavků pro uložení odpadu do úložiště. Produkt úpravy, což je černá hmota, se naplní do sudu. Až vychladne, sud se uzavře mechanicky upevněným víkem a je připraven k transportu do úložiště.

Fixace kapalného odpadu do asfaltu je technologie, která se používá už jenom u nás a na Slovensku. Jak to?
Technologie bitumenace byla v EDU uvedena do provozu v roce 1995. Před deseti, patnácti lety se jednalo o poměrně běžnou technologii, avšak po černobylské havárii došlo k jejímu výraznému omezení. V České republice i na Slovensku se nadále využívá. Přistoupili jsme totiž k důsledným kontrolám všech teoreticky možných nežádoucích jevů, které by nás mohly překvapit a ty sledujeme jak před zahájením úpravy, tak během ní. Naši metodu kontroly převzali i na Slovensku, proto si můžeme dovolit bezpečně bitumenaci provozovat.

Jak probíhá nakládání s pevnými odpady?
Jaderné elektrárny v České republice nemají, na rozdíl od kapalných odpadů, k dispozici technologii pro úpravu pevných radioaktivních odpadů. V roce 1996 došlo k jednorázové úpravě pevných odpadů vysokotlakým lisováním pronajatým zařízením. Takto upravené odpady byly uloženy do úložiště.

Pevné odpady se také spalují...
Zhruba deset let se nedělo nic, dokud se nezačaly projevovat problémy se skladovacími kapacitami pro pevné odpady. V roce 2007 jsme proto začali s jejich spalováním. V současné době odpady spalujeme ve Švédsku, odkud nám posílají popel a prach ze spalování zpět. Od roku 2012 odvážíme odpad, který nelze upravovat spalováním (například izolace), k úpravě vysokotlakým lisováním na Slovensko. Velice účinným způsobem snižování objemu pevných odpadů je jejich pečlivé třídění a precizní měření obsahu v nich obsažených radionuklidů. Část odpadů, která splní přísná kritéria pro uvedení do životního prostředí je recyklována (kov, kabely, elektroodpad) nebo ukládána na skládce. Tímto způsobem se nám daří snižovat produkci pevných odpadů vznikajících v kontrolovaném pásmu o více než 60 % .

Máme kapacity pro další prodlužování provozu?
Momentálně probíhá vyjímání a úprava ionexu na druhé BAPP, tedy z třetího a čtvrtého bloku. Pokud se nám práce nezkomplikuje, bude zbývající část tohoto odpadu odstraněna do konce letošního roku. Obě nádrže určené pro skladování ionexu budou víceméně prázdné, což pro nás znamená volnou kapacitu až na dalších třicet let.

Jak je na tom Temelín?
Temelín má svoji BAPP i bitumenační linku, která se však od naší v detailech liší. Ve srovnání s EDU má Temelín podstatně menší kapacity (přibližně 10 krát) pro skladování radioaktivních odpadů. Nakládání s odpady na Temelíně proto vyžaduje průběžnou úpravu odpadu a transporty odpadů do uložiště v Dukovanech.

Temelín nemá své vlastní úložiště, takže odpady vozí k nám do Dukovan...
Přesně tak. Úložiště radioaktivních odpadů (ÚRAO) v Dukovanech je společné pro obě elektrárny. Z Temelína se k nám odpad přiváží v ISO kontejnerech obsahujících sudy s upraveným odpadem. Odpady k uložení musí splňovat přísná kritéria přijatelnosti pro uložení do ÚRAO. Z odpadu naplněného do sudů se odebírají vzorky, které jsou dále analyzovány. Takto získaná data slouží pro vystavení certifikátu (průvodního listu), který doprovází odpad při jeho uložení do úložiště.

Kolik je takových transportů za rok?
Každoročně realizujeme asi padesát transportů, přičemž jeden transport představuje, v závislosti na obsahu radionuklidů, deset , resp. 70 sudů s radioaktivním odpadem.

Eva Fruhwirtová