A to znamená, že musí sama pracovat na jejich co největším rozvoji. Nyní proto vyvíjí koncept plovoucí jaderné elektrárny, která se bude moci dostat na nejrůznější místa a kotvit v pobřežních vodách a produkovat tam energii v podstatě pro cokoli, co bude potřeba.

Státem kontrolovaná energetická společnost China General Nuclear, která za projektem stojí, očekává, že konstrukci malého modulárního a víceúčelového reaktoru dokončí kolem roku 2020. Zatím veřejnosti představuje jen jeho potenciální využití. Začátek stavby prvního plovoucího reaktoru je v plánu již příští rok s tím, že generovat elektrickou energii bude právě v roce 2020.

Nový druh elektrárny je součástí čínské strategie vývoje inovativních energetických technologií, který je součástí aktuální, třinácté čínské pětiletky. V té je také zakotvena výstavba více než stovky jaderných reaktorů během příští dekády.

Čínská vláda plánuje investovat do těchto projektů přes 100 miliard amerických dolarů ročně, a to tak, aby do roku 2030 vzniklo každý rok zhruba sedm různých reaktorů. Výkon všech jaderných zdrojů by měl v roce 2050 přesahovat 350 GW, zahrnovat čtyři sta nových jaderných reaktorů a jaderná energetika by do té doby měla přilákat investice v závratné částce přesahující bilion dolarů.

Celkem malý 200MW reaktor, určený pro tuto plovoucí elektrárnu, byl navržen tak, aby dokázal zajistit energii pro výrobu elektřiny, tepla a také na odsolování mořské vody. Může být použit na ostrovech nebo v pobřežních oblastech a podpořit tamní ropné či plynové těžební stanice. Dále může poskytovat energii speciálním průmyslovým komplexům, které mají velké energetické nároky, nebo zajistit nouzové napájení v případě přírodních katastrof.

Myšlenka malých plovoucích elektráren je opravdu dobrá, a to hned z několika důvodů. Schopnost dodat energii do oblastí se specifickými potřebami a poté se přesunout zase jinam má nejen logistické výhody. Dopad na životní prostředí je malý. Mořská voda může posloužit k chlazení a stínění reaktorů. Usazení je jednodušší. Nouzové evakuační plány jsou méně náročné a nemusí být trvalé.

Ovšem umístění jaderné elektrárny mimo pevninu s sebou také nese některé problémy. Mezi ně patří třeba zajištění přístupu personálu a vybavení do elektrárny a také zajištění toho, aby se jaderný materiál nikdy nedostal do moře, i když kontaminace moře by byla lepší variantou než případná kontaminace pevniny.

Tento čínský plovoucí reaktor však není prvním v historii. Americké námořnictvo disponuje velkým množstvím jaderných ponorek a letadlových lodí s jadernými reaktory, ty ale produkují energii pouze pro vlastní pohon, nikoliv elektřinu pro další použití. Faktem je, že bezpečnostní stránka plovoucích rektorů u vojenských zařízení byla v posledních 60 letech zvládnuta dobře, a to ať ze strany Spojených států, Ruska nebo Číny. (Tady je ale třeba si uvědomit, že bezpečnost vojenských a civilních jaderných zařízení se řídí jinými parametry.)

Další plovoucí elektrárna, Akademik Lomonosov, se staví v Rusku. V tamních docích přizpůsobují a montují dva 35MW reaktory používané v ruském námořnictvu na lodi, které mají být následně ukotveny v přístavu. Měly by začít fungovat na Čukotce někdy kolem roku 2017.

zdroj: Forbes.cz