Budoucí operátor hraje fotbal a sbírá kameny

Pavle, co tě fascinuje na jádru?

Tíhl jsem k němu už od mala. Vždyť mám jadernou elektrárnu za barákem. A také mě hodně baví fyzika a matematika. Jaderné štěpení je jedna z mnoha věcí, na které se člověk jen tak nepodívá, je to hodně složitý proces. To vše vedlo k tomu, že jsem se rozhodl zaměřit na jadernou energetiku.

Neměl jsi pro své budoucí povolání inspiraci v rodině?

U nás jsou všichni zemědělci. Ale bydlíme v okolí elektrárny a k jádru máme dobrý vztah. V jaderné energetice vidíme budoucnost. Dobře si uvědomujeme, že v našich podmínkách nemáme jiný energetický zdroj.

Každá etapa života má své, ale přeci jen studentský život může být hodně dobrodružný. Jak se studuje mladému muži z Třebíčska v Praze?

Přiznávám, že studium není jednoduché. Už na gymnáziu jsem slyšel, že to bude náročné. Tak se to potvrdilo. Zvlášť po prvních kurzech matematické analýzy. Je to sice boj, ale je to o tom vytrvat. Ale jinak je studentský život super. Rada, jak studium přežít, a ještě si užít studentský život je jednoduchá. Nevzdávat se po prvním nezdaru a nemyslet jen na učení. Najít si volný čas sám na sebe a poznat a využít možnosti, které Praha nabízí.

Co tě v letošním roce všechno čeká?

Především zvládnout zkoušky v　zimním zkouškovém období. Potom začne letní semestr a po něm nastupují inženýrské státnice. A po nich bude mé poslední volné léto, protože po prázdninách nastupuji do Brna na školení na operátora. To je pak další půlrok. Ještě v　květnu psychotesty a nastoupím do Jaderné elektrárny Dukovany.

Když se zrovna nevěnuješ jádru, co rád děláš?

Na prvním místě je sport. Hraju fotbal za Třebenice, jezdím na kole, běhám celosezónně. Ale na elektrárnu neběhám, nejsem jak Štěpán Dvořák, on je fakt borec. A sbírám kameny a také se věnuji hudbě jako DJ.

Text a foto: Eva Fruhwirtová