Bienále WANO v Moskvě

Za společnost ČEZ se účastnil L.Štěpánek, pověřený řízením divize výroba, oba ředitelé JE M.Štěpanovský a J.Jakub, ředitel útvaru Bezpečnost a zástupce WANO na lokalitě EDU Z.Grunda. Bienále světové organizace WANO (World Association of Nuclear Operators) se koná pravidelně 1x za dva roky a letošní destinací byla Moskva v Ruské federaci.

Od roku 1954, kdy byl spuštěn v Obninsku (nedaleko od Moskvy) první energetický reaktor, tak uplynulo již 59 let. Za tuto dobu prošla jaderná energetika bouřlivým a dramatickým vývojem. Od počátečního optimismu, přes obrovský celosvětový „boom“ v 60-70-tých letech minulého století, přes milníky kterými byly havárie na jaderných elektrárnách na Three Mile Island (USA), Černobyl (Sovětský svaz) až po Fukušimu (Japonsko). I když je to paradoxní, tak právě tyto průmyslové havárie byly vždy obrovskými impulzy pro další směry rozvoje tohoto odvětví energetiky i vlastních jaderných elektráren. Provozovatelé JE na celém světě hledali a nacházeli neustále nové cesty na zvýšení provozní bezpečnosti a spolehlivosti, takže současné modernizované a nové jaderné bloky představují velmi vysoký stupeň bezpečnosti a jistoty ve výrobě elektrické energie. Je známo, že jakákoliv lidská činnost není nikdy bez rizika. Zejména pokud na ni ještě navíc působí extrémní přírodní vlivy nebo je vystavena cíleným útokům extrémistů. Nicméně právě poslední havárie reaktorů ve Fukušimě ukázala, že i zde existuje řešení a světová jaderná energetika na základě nových zkušeností zodolňuje svoje výrobní bloky proti těmto - v minulosti nepředstavitelným situacím. Přestože ničivá vlna tsunami v Japonsku připravila o život okolo 20 000 lidí, tak následkem jaderného záření nebyl usmrcen jediný člověk.

Poslední havárie na Fukušimě bylo také téma na konferenci WANO. Představuje pro jadernou energetiku obrovskou výzvu. Nadále je třeba počítat i s extrémně malými pravděpodobnostmi případného poškození elektrárny jako jsou např. obrovské vlny tsunami, zemětřesení abnormálních rozměrů, uragány, tornáda, dlouhodobý déšť, sněžení nebo mráz, pády letadel nebo působení vojenských střel. Dále počítat s tím, že dlouhodobě nebude k dispozici elektřina, voda na chlazení reaktorů a okolní infrastruktura a že působení těchto vlivů ovlivní všechny energetické bloky současně.

Provozovatelé JE na celém světě tento princip přijali jako fakt a na tyto situace se začali neprodleně připravovat. To co vypadalo zpočátku jako že nemá řešení se ukázalo jako cesta dalšího rozvoje a posilování již tak robustních a odolných jaderných výrobních bloků.

Organizace WANO, zdá se, ještě posílila. Původně „dobrovolné sdružení“ provozovatelů jaderných elektráren se nyní transformovalo do prakticky „povinné organizace“, kde se všichni členové zavázali plnit členské povinnosti, vyplývající z tzv. „kolektivní zodpovědnosti“ za světovou bezpečnost a spolehlivost energetických jaderných elektráren. V rámci této kolektivní zodpovědnosti organizuje WANO řadu programů: 1.WANO Peer Review, 2. Mise technické podpory, 3.Zpětnou vazbu z událostí a výměnu zkušeností, 4.Odborné workshopy a semináře a dále řadu užitečných produktů jako např. „Výkonnostní cíle a kritéria provozu JE“ (sloužící jako povinné standardy pro všechny členy), definované provozní ukazatele (pro srovnávání JE mezi sebou), apod.

Na konferenci WANO byly všechny tyto programy zhodnoceny a účastníci se dohodli, že je budou nejenom dále rozvíjet, ale i bude kladen důraz na jejich kvalitu a efektivitu. Nemůžeme si dovolit, aby v klubu WANO byl nějaký slabý článek řetězu, který by svou chybou poškodil úsilí a business všech ostatních. Organizace WANO zlepšila svoje pravidla a podnikla účinné kroky pro to, aby bylo dosaženo jejího cíle: „Celosvětový bezpečný provoz jaderných elektráren“.

Ing.Zbyněk Grunda

Projektový manažer DV