Babylonské trubače vede Miroslav Nováček

Co vás přivedlo k troubení na lesní roh?

Dal jsem se k myslivcům především pro ty krásné myslivecké tradice. Myslivost je díky tradicím zapsaná na seznam kulturního dědictví České republiky. Myslivost není jenom o lovu. Někde jsem slyšel troubení, to mě zaujalo a tak jsem napsal Ježíškovi o borlici, to je takový malý nástroj. Ježíšek mi ho přinesl a tak jsem zkoušel dout. Rozhodl jsem se, že to bude chtít pomoc odborníků a tak jsem se přihlásil do kurzu mysliveckých trubačů. Tam mě to vcuclo a už nepustilo.

Jak je to dlouho, co jste se rozjel na kurz trubačů?

Budou to tři roky.  Postupně jsem vyměnil nástroj. Teď hraju na lesnici, jsou to tradiční lovecké rohy bez strojiva, takže mohou hrát jenom některé tóny.

Dají se na lesnici zahrát lovecké skladby?

Většina loveckých skladeb je psána pro tóny, které jsou zahrát na lesnici. Když chceme zahrát třeba lidovou písničku, tak si musíme pomoci tím, že různě zacpáváme dlaní roztrub.

A jak víte, kde a jak to zacpat?

To je právě o zkoušení. Houslista hledá na hmatníku, my zase různě ucpáváme roztrub.

Z Kramolína jste jediný, kdo se vydal na trubačskou dráhu?

Ano.  Jsme malá vesnička. Jsme jenom dva myslivci. Ale mám kolegy - trubače z okolí. Pepa Holas z Mohelna, Tomáš Sedláček z Náměště, Silvie Klusáčková z Ostrova nad Oslavou, moji synové…

Synové jdou ve šlépějích?

Filip a Jakub a no. Filip hraje rok a půl, je mu třináct let.