Aneta Langerová: Neumím si představit, že bych dělala něco jiného než hudbu

Aneto, kdybychom uměli vrátit čas, přihlásila byste se znovu do pěvecké soutěže Superstar? Jak vám toto rozhodnutí změnilo život?

Tenkrát mě přihlásil táta. Když se ohlédnu, tak mě po Superstar potkaly spíš dobré momenty. Dodnes jsou to pro mě zásadní okamžiky a vlastně jsem na nich tenkrát začala stavět svůj pracovní život. Takže ano, asi bych do toho šla znovu.

Dovedete si představit, že byste v životě dělala něco jiného, než co děláte?

To je složitá otázka. Kreativita a hudba mě opravdu naplňuje. Neumím si představit, že bych byla úplně mimo ten obor. Asi bych u hudby zůstala. Nemusela bych sólově zpívat, mohla bych třeba někoho doprovázet. Nebo zpívat ve sboru. To by mě taky těšilo. Ale já jsem teď tak spokojená, že ani nemám chuť přemýšlet nad tím, co by mohlo být jinak. 

Texty si píšete sama. Zpočátku vám v tom pomáhal Michal Hrůza. Dostáváte nabídky i od jiných autorů? Nebo si písničky výhradně textujete sama?

Už několik let pracuji se svým klavíristou Jakubem Zitkem. Udělali jsme společně album Na Radosti, Dvě slunce a zároveň všechny projekty pro filharmonii nebo ty, které se týkaly většího hudebního tělesa. Písně tvoříme společně, některé třeba napůl, některé jsou jenom jeho nebo moje. Zároveň ale na každou z těchto desek napsala jednu píseň Dorota Barová, což je violoncellistka, zpěvačka a skladatelka. Zároveň dostávám různé nabídky od textařů a dalších lidí, kteří dělají hudbu. Málo kdy se v tom cítím autenticky. Teď naposledy mně ale oslovil muzikant Michal Žáček, jeho píseň se mi moc líbí a ráda bych ji nazpívala. 

Když tvoříte texty, míváte slabší a silnější období, nějakou tvůrčí krizi?

Ano, to k tomu samozřejmě patří. Jsou chvíle, kdy to prostě nejde, nebo dlouho hledáme rytmus slov. Přeci jenom máme ty texty trochu košatější a čeština v tomhle není úplně jednoduchý jazyk na zpívání. 

Kde raději vystupujete? Festivaly pod širým nebem, nebo divadla?

Mám ráda oboje. Po zimním období se těšíme ven a s koncem léta se vracíme zpátky do kulturních domů, kde je intimnější prostředí, oproti festivalové louce.

Vydala jste druhou vinylovou desku. Co pro vás osobně vinyl znamená?

Je to pro mě taková symbolika. Vinyl se naštěstí dostal zpátky do kurzu a vůbec se tomu nedivím. Vinylová deska a gramofon je pro mě symbolem klidu a siesty, kdy si člověk sedne a do hudby se v klidu zaposlouchá. Něco podobného, jako když si večer zapálíte oheň v krbu. Má to se svoje kouzlo, které tady s námi zůstává a žije s námi dál.

Součástí vinylu jsou také vaše fotografie od Herberta Slavíka. Čí to byl nápad udělat tyto fotky? Říkáte o sobě, že jste introvert, tak jak jste se cítila?

Byl to nápad mého milého realizačního týmu. Bylo to pro mě samozřejmě těžké, ale naštěstí je Herbert také introvert. Bylo to příjemné focení, kdy jsme byli v klidné a přátelské atmosféře. Fotili jsme dva dny a hledali jsme spíše ta místa a výraz toho, co má být uvnitř bookletu, tedy pozorovatel příběhů a bytí. Do toho jsem se pokusila vžít. Herbert je profesionál a fotil opravdu rychle (smích).

Chci se ještě zeptat na StarDance. Marek Eben v pořadu zmínil, že jste účast potvrdila pouze proto, protože jste si to nestihla pořádně promyslet.

Ano, to měl vlastně pravdu (smích). Ještě před nabídkou účasti jsem si s dalšími třemi kamarády řekla, že se budeme učit tančit. Zavolali jsme tedy dalšímu kamarádovi, aby nám s tím pomohl. Byl to Petr Čadek, který působil právě ve StarDance. Když jim kvůli zranění vypadla Taťjana Medvecká, zeptal se mě během našich soukromých večerů, zda bych to nechtěla zkusit. Bylo to všechno hodně narychlo, a tak nebylo moc času na přemýšlení. Dnes na to moc ráda vzpomínám.

Jak moc vám celou šňůru turné Dvě slunce komplikuje Covid-19?

Teď na podzim jsme odjeli asi dvacet koncertů, což byl podle mě zázrak, že jsme to zvládli a lidi přišli. Nicméně turné pokračuje dál v průběhu léta až do konce roku. Covid nám do toho ale určitě zasáhl, asi jako do všeho, bohužel. 

Baví vás dnes ještě hrát písně, s kterými jste začínala svoji kariéru? Například Voda živá?

Píseň Voda živá hrajeme a stále mě baví, protože je taková nadčasová. Pamatuji si, jak mi ji Michal Hrůza pouštěl jako demo v autě na Žižkově a moc se mi líbila. Bylo to těsně před vydáním desky, ale naštěstí ji stihl dokončit. Jsem moc ráda, že tu píseň mám a je to vlastně taková naše hymna. Lidem se líbí a rádi ji s námi zpívají. Voda živá je ale hudbou a textem krásně čistá a jednoduše řečená. Nemám tedy pocit, že bych ji měla dávat pryč.

Text a foto: Pavel Rybníček