Adventní koncert plný naděje a radosti

„Začal advent a lidé poslouchají koledy. Přitom k adventu patří roráty. Koledy se zpívají až v době vánoční,“ shrnul hned na začátku Michal Pospíšil za vystupující Ritornello. Roráty představují specifickou podobu ranní mše svaté v období adventu. Podle Pospíšila to jsou radostné zpěvy, které byly v minulosti velmi oblíbené, a dokonce bez nich bychom dnes nemluvili česky.

Adventní koncert začal symbolicky zapálení první svíce na adventním věnci. Kastelán náměšťského zámku Marek Buš o toto zahájení požádal Janu Štefánkovou, zástupkyni Nadace ČEZ, a poté se ujal slova. „Ze společnosti často cítíme špatnou náladu. Ale to není vůbec nic nového pod sluncem. Dějiny jsou řadou špatných a horších zpráv. Na nás je, abychom v tom hledali to dobré. Před třemi tisíci lety žil v Judsku člověk, kterého známe pod jménem Izaiáš. Tento Izaiáš žil také v době, kdy jedna špatná zpráva střídala druhou, v době, kdy v Judsku bylo mnoho prapodivných politiků a úředníků. Řešily se války, hladovění. Izaiáš chodil po Jeruzalému a hlásal radost a naději. Proto se také Izaiáš hodně čte v adventu, kdy očekáváme radost.“  

Proč roráty z Unhoště?

Na každé židli měli návštěvníci přepsaný malý zpěvníček rorátů z Unhoště. A tak každý mohl sledovat text rorátů a také se přidat se svým zpěvem. „Původní pramen je z roku 1606 z dávno zbouraného kostela sv. Štěpána Menšího na Starém Městě pražském. V Unhošti neměli dostatek not, bohoslužebného náčiní i oblečení, a tak tehdejší sponzoři, často z Prahy, věnovali některé z těchto věcí. A tak se do Unhoště dostaly roráty,“ popsal historii unhošťských rorátů Michal Pospíšil. Unhošť je malé městečko, asi dvacet kilometrů za Prahou. Z těchto rorátů se prokazatelně zpívalo do roku 1894.

Ženy nesměly v kostele zpívat, roráty ale ano

„Do roku 1800 nesměly v kostelech zpívat ženy. Mohly zpívat jen na pohřbech, procesích a na rorátech,“ zmiňuje dnes už zajímavost Michal Pospíšil. Roráty se zpívali většinou od páté do sedmé hodiny ranní. Zpěváci dostávali na rorátech ohřívané, slazené, kořeněné pivo, někdy se zamíchaným vajíčkem. Lidé v kostele tehdy nemívali zpěvníky. Vždy byl v kostele učitel – zpěvák, který začal, a ostatní se přidávali. „I vy se můžete přidat, budeme rádi,“ vyzval hudebník Pospíšil všechny přítomné. A někteří se opravdu velmi rádi přidali.