Adolf Opálka: VI. vzpomínkové setkání v Rešicích
Obec Rešice pořádá a srdečně Vás zve v sobotu dne 27.května na VI. vzpomínkové setkání k 75. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
U příležitosti uctění památky rodáka npor. Adolfa Opálky, rtn. Františka Pospíšila a ostaních bojovníků za svobodu národa a vlasti.
PROGRAM
pátek 26. května
19.00 koncert skupiny EPYDEMYE
21.00 promítání filmu Atentát (kinematograf bratří Čadíků)
sobota 27. května
9.30 mše svatá za oběti I. a II. světové války v kapli sv. Jana Nepomuckého (otec Pavel Krč)
11.30—12.45 slavnostní oběd (společenský dům A. Opálky, Rešice)
13.00 —14.00 pietní akt u pomníku, položení věnců u pomníku, čestné salvy, přelety letadel
14.30 seskok výsadkářů, ukázky vojenské techniky, historická vozidla VVC Lamberk Březník,
15.30 koncert dechové hudby Kumpánovy muzikanti, zpěv sourozenci Baťkovi
18.00 koncert Melody Gentlemen Lednice
21.00 promítání filmu Anthropoid v podání kinematografie bratří Čadíků
Adolf Opálka, parašutista, hrdina, rodák z Rešic
Dětství
Adolf Opálka se narodil 4. ledna 1915 v Rešicích jako nemanželský syn mlynáře Viktora Karolína (1882—1942). Jméno měl po své matce Anežce Opálkové (1885—1923). Ta se provdala za kováře Jana Vérostu z Rokytné. Adolfovi byly 3 roky. Odstěhovali se do Rokytné, ale Adolf se do rodných Rešic často a rád vracel. Z manželství jeho matky s kovářem Vérostou měl Adolf dvě sestry, Marii a Boženu. V roce 1923 mu zemřela matka, výchovy se ujala jeho teta Marie Opálková z Rešic. Adolfovi bylo osm let.
Obecnou školu vychodil v Rešicích, měšťanskou pak v Rouchovanech. Poté se učil automechanikem. Po roce si v učení zlomil ruku. Vrátil se do Rešice a zpět už nenastoupil. Lákalo ho však další studium a tak nastoupil na obchodní školu v Brně, ze které po roce přestoupil na obchodní akademii, kde úspěšně v roce 1936 odmaturoval. O prázdninách se pak vypravil s kamarádem na kole do Dalmácie.
Voják z povolání
Po návratu z dobrodružné cesty nastoupil v říjnu 1936 vojenskou službu jako vojín 9. roty pěšího pluku č. 43 v Brně. Armáda ho vyslala do školy pro důstojníky v záloze. Tu ukončil v září 1937 v hodnosti četaře aspiranta. Pokračoval studiem na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Byla to prestižní vojenská škola. Na této škole studovaly tisíce odborníků a velitelů, kteří se tvořili páteř československé armády. Kvůli vzrůstající nacistické moci byla doba studia zkrácena na jeden rok. Adolf Opálka patřil k nejlepším studentům. Závěrečný ceremoniál vyřazení se konal 14. srpna 1938 stal se zároveň demonstrací síly československé armády.
1. února 1938 se stal poručíkem pěchoty.
Mobilizace 1938
Při zářijové mobilizaci v roce 1938 nastoupil jako poručík pěchoty u 2. horského pěšího pluku v Ružomberoku. A protože patřil k nejlepším absolventům hranické vojenské školy, byl vybrán k dalšímu zdokonalovacímu studiu. Vrátil se tedy zpět do Hranic. Právě zde zažil v březnu 1939 nacistickou okupaci Československa. Společně s ostatními přihlížel, jak Němci zabírají československou vojenskou akademii. Z kurzu byl tedy předčasně odvolán 21. března 1939. Na měsíc se vrátil ke svému útvaru a poté byl z armády propuštěn.
V exilu
Adolf Opálka se nesmířil s okupací Československa. Na čas se vrátil do Rešic. Tam připravoval svůj odchod do zahraničí. O jeho plánech věděla jenom teta a jeho snoubenka Rudolfa Hainová, přezdívaná Miluška. Před jeho odchodem oba spálili vzájemnou korespondenci. Okupovanou vlast opouští společně s Robertem Klecandou a svým bratrancem Františkem Pospíšilem 26. června 1939. Zamířili do Malých Bronowic u Krakova, kde se shromažďovali českoslovenští vojáci.
Po krátkém pobytu v Polsku se společně s dalšími přesouvá do Francie. Nastupuje jako seržant do francouzské cizinecké legie. Opálka byl přidělen k 1. pěšímu pluku v Sidi-bel-Abbés v Alžíru jako seržant a později byl převelen k 11. pluku senegalských střelců v Oranu. V září 1939 se dostává do tábora československé zahraniční armády v Agde. Je přidělen ke vznikající pěší divizi. V lednu 1940 už vykonává funkci velitele 5. pěší roty u 3. pěšího pluku. Tento útvar se však pro nedostatečnou bojovou přípravu nezapojil do bojů ve Francii. Později byl převelen k pluku, s nímž absolvoval těžké boje po napadení Francie wehrmachtem a ústup k Bordeaux.
Po pádu Francie se 12. července 1940 na lodi dostává do Velké Británie.
Výcvik ve Velké Británii
Pod vedením exilové vlády v čele s prezidentem Edvardem Benešem se ve Velké Británii formovaly československé jednotky. Vojáci pobývali ve stanovém táboře v Cholmondeley parku poblíž Cheshire. V roce 1940 začali silně kritizovat nečinnost zahraniční armády. Také Adolf Opálka byl silně znechucen, přesto stále věřil, že se zapojí do pomoci rodné zemi.
Byl přidělen ke kulometné rotě 1. pěšího praporu čs. brigády v Kinetonu. V září 1941 se přihlásil do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Ve Skotsku absolvoval výcvik v zacházení s výbušninami, ve střelbě, tichého zabíjení a kurz útočného a sabotážního boje. V předchozím kurzu zde prodělal výcvik i jeho bratranec František Pospíšil. Adolf Opálka byl hodnocen jako nejschopnější ve všech aspektech. Výcvik dokončil 20. října 1941 a ihned nastoupil k STS 51 v Ringway u Manchesteru jako účastník parašutistického výcviku. Po skončen výcviku byl jmenován jako nadporučík velitelem výsadkové jednotky Out Distance. Společně s ním byl členem skupiny rotný Karel Čurda a desátník aspirant Ivan Kolařík. Byli první skupinou vyslanou na území protektorátu se sabotážním posláním a s cílem oživit sabotážní aktivity domácího odboje.
Sabotážní skupina Out Distance
Britskou strategií bylo oslabování nepřítele skrze vysazování paraskupin v okupované Evropě. Vojáci byli speciálně vycvičeni a měli předem dané úkoly. Jednalo se o velmi riskantní akce, dlouhé přelety byla na hranici technologických možností. Často se stávaly chyby. Úkolem paraskupiny Out Distance bylo provádět sabotážní akce. Velitelem byl dříve vysazený npor. Alfréd Bartoš ze skupiny Silver A.
Parašutisté (Adolf Opálka, Ivan Kolařík a Karel Čurda) měli být vysazení 25. března 1942 v prostoru Kopidlna na Písecku. Kvůli mlze se však letoun musel vrátit. Druhý pokus se opakoval o dva dny později. Letoun vysadil skupinu v noci z 27. na 28. března 1942. Vlivem navigační chyby skončil Opálka (s falešnými doklady na jméno Adolf Král) s parašutisty u Ořechova u Telče. Při seskoku si zranil kotník. Ivan Kolařík ztratí falešné doklady, v nichž měl proti všem zásadám fotografii své dívky Milady i s věnováním. Dohodli se, že se zatím ukryjí u svých známých. Sejít se měli na základě smluveného inzerátu v novinách. K setkání všech tří už nedošlo. Adolf šel za svou tetou do Rešic, kde si léčil zraněnou nohu. Kolařík ve Vizovicích 1. dubna 1942 spáchal sebevraždu. Otrávil se ve víře, že gestapo se spokojí s jeho smrtí a blízké nechá na pokoji. Nacisté popravili jeho rodinu i rodinu jeho přítelkyně.
Opálka strávil několik dní v Rešicích. Nevycházel z domu, pouze někdy večer, a to v ženských šatech, aby ho nikdo nepoznal. Jedinou osobou, která ho mohla navštívit, byla snoubenka Miluška. Ta vzpomínala, že Opálka vypadal „…o trochu statnější, mužnější a nezvykle vážný. Humor, kterým jindy sršíval, byl docela pryč.“ Vypravoval o Francii, Anglii a Skotku.
Poté se přesunul na krycí adresu knihaře Vojtíška do Lázní Bělohradu, kde se dostal do styku s velitelem skupiny Silver A, kapitánem Alfrédem Bartoškem. Stal se velitelem všech parašutistů. Dostává za úkol vytyčení směru bombardovacího útoku na Škodovku v Plzni. Materiál pro tuto akci však na místě seskoku zabavilo gestapo, museli tak najít jiný způsob. Po trase náletu tak zapálili stodoly. Bombardovací perutě se netrefily, pumy skončily v polích a nezpůsobily žádné škody. Při této akce se seznámil s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem. Sabotážní akce se účastní také Karel Čurda.
Operace Anthropoid
Cílem operace Anthropoid byla likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Pro tento úkol byl vybrán Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Vysazeni byli 28. prosince 1942 u Nehvizd u Prahy. Útočiště našli u rodiny Moravcových v Praze. S Adolfem Opálkou se setkali při neúspěšném bombardování plzeňské Škodovky. Po této akci se začali věnovat přípravě atentátu na Heydricha. Ta se uskutečnila 27. května 1942. Opálka se atentátu nezúčastnil, ale podílel se při zajištění úkrytu Kubiše a Gabčíka. Původně se měli v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje skrýt na několik dní. Dne 5. června se do krypty kostela přesouvá také Opálka. V kryptě kostele se před Němci skrývá Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Jaroslav Švarc, Josef Valčík.
Německé represe se rozjely. Bylo vyhlášeno stanné právo a začaly popravy zatčených a podezřelých osob. Jako odveta byly vybrány Lidice. 9. června 1940 zmizely z mapy. Tragédie Lidic vyvolala po světě velký ohlas. Spojenecké mocnosti uznávají neplatnost Mnichovské dohody.
Kvůli zradě jednoho z členů skupiny Out Distance Karla Čurdy jsou parašutisté odhaleni. Dne 16. června 1942 Čurda udal gestapu všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal v Praze, Pardubicích, Lázních Bělohrad a Plzni. Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami, jež gestapo použilo při výslechu desítek spolupracovníků parašutistů, se podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají.
Gestapo a jednotky SS obsadily kostel brzy ráno 18. června 1942. První rány vyšly z pistolí tří parašutistů, kteří měli hlídku na kůru – Adolfa Opálky, Josefa Bublíka a Jana Kubiše. Opálka kryl vstup na kůr a také společně s Bublíkem a Kubišem, kteří obsadili přilehlou emporu, bránil vstupy do kostela. Adolf Opálka utrpěl při obraně kostela tříštivou zlomeninu pravé paže. Požil jed a ukončil svůj život ranou z pistole do levého spánku. Josef Bublík se pokusil ukončit svůj život střelou do hlavy, zemřel však až při převozu do nemocnice. Stejně tak i Jan Kubiš, jenž ztratil vědomí po zásahu granátem a později vykrvácel následkem mnohačetných zranění. V kryptě kostela byli čtyři parašutisté: Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Gestapo je chtělo živé. Kryptu plnily vodou a na výzvu ke kapitulaci dostali odpověď. „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ Zazněly výstřely. Živé je gestapo nedostalo.
Co následovalo
Opálkovu milovanou tetu Marii popravili 24. října 1942 v Mauthausenu. Rodina Opálkova byla vyvražděna nebo zahynula v koncentračních táborech skoro celá.
Za svůj statečný čin byl Adolf Opálka posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka a byl mu udělen Řád Bílého lva II. stupně. Obec Rešice je hrdá na svého rodáka, vlastence, odvážného muže a hrdiny.
Doporučené články:
http://www.reflex.cz/clanek/causy/73432/adolf-opalka.html