Hygienická smyčka je vlastně takový systém dvou šaten – jedné se říká „čistá“ a té druhé „nečistá“. A proč zrovna takto? Jsme v jaderné elektrárně a přes hygienickou smyčku musíte projít vždy, když se chcete dostat do nebo z  těch nejméně přístupných prostor elektrárny, které jsou označené jako kontrolované pásmo. Co to je „kontrolované pásmo“? Jsou to prostory, kde můžete přijít do styku se zdroji ionizujícího záření, případně se i kontaminovat radioaktivními látkami. Z toho důvodu jsou to prostory velmi přísně oddělené od všech ostatních a platí zde velmi přísný pracovní režim, který je zaměřený jednak na to, aby zde lidé byli co nejlépe chráněni před zářením, jednak na to, aby se odtud do jiných prostor elektrárny v žádném případě nedostaly radioaktivní látky. A ty jsou pěkně mazané, protože vědí, že nejlépe by se jim cestovalo na oděvu člověka. Jenže my jsme na ně vyzráli a do kontrolovaného pásma ve svém oblečení nevstupujeme. To necháváme pěkně v bezpečí na „čisté“ šatně a do kontrolovaného pásma vstupujeme kompletně převlečeni do krásných žlutých oblečků. Kompletně je myšleno doslova – včetně prádla a ponožek. Ale hezky od začátku! Naše procházka hygienickou smyčkou začíná na „čisté šatně“, kde si do své skříňky odložíme všechno svoje oblečení kromě spodního prádla, a boty vyměníme za pantofle. Vyzbrojíme se identifikační kartou, bez které bychom se tady v elektrárně daleko nedostali, protože nám jako klíč odemyká turnikety a  umožňuje průchod na pracoviště…a konečně otvíráme dveře, které od sebe oddělují nejen čistou a nečistou šatnu, ale jsou také vstupem do kontrolovaného pásma. A proto honem do žlutého! Všechny potřebné svršky najdeme ve velikém regále hned na začátku šatny – stačí jen vybrat tu svoji konfekční velikost a vhodné boty …a pak si celý úlovek přenesete ke své skříňce. Určitě jste si všimli, že je na stejném místě a má stejné číslo jako ta na čisté šatně! Tady sundáme svoje prádlo, spolu s pantoflemi uložíme do skříňky a oblečeme se do žlutého – prádlo, ponožky, kombinéza, helma…karta! Ale ještě nám něco chybí - elektronický dozimetr, bez kterého se do kontrolovaného pásma nesmí. Je to přístroj, který sleduje, jakým dávkám záření jsme byli vystaveni a dokonce vás dokáže upozornit na případné blížící se vyčerpání povoleného denního limitu. Stačí vzít z poličky u dozimetrické dozorny, přihlásit si jej na svoji identifikační kartu, připnout na referenční místo na levé straně hrudi……a hurá do práce! Pokud kontrolované pásmo opouštíte (lidé, kteří zde mají stálé pracoviště, tak musí učinit i několikrát za směnu, protože se zde nesmí ani jíst, ani kouřit) procházíte hygienickou smyčkou obráceně, navíc máte zpáteční cestu zpestřenou dvojím měřením na monitoru povrchové kontaminace. Začínáte tím, že odhlásíte a odložíte dozimetr, přičemž si můžete rovnou přečíst, jakou dávku záření jste načerpali dnes, za poslední měsíc, rok, pět let… Na vstupu do nečisté šatny se zastavujete v prvním monitoru. Pokud žádnou kontaminaci nezjistí, tak vás propustí a vy můžete svléknout pracovní oděv a obléci si svoje prádlo, nazout pantofle, připnout kartu a vydat se na čistou šatnu. Ale tam jste propuštěni teprve tehdy, když absolvujete měření ve druhém monitoru a výsledek je negativní. V tuto chvíli opouštíte kontrolované pásmo, můžete se osprchovat, obléknout a vyrazit třeba na oběd nebo domů. A čím se v kontrolovaném pásmu vlastně chráníme před zářením, když kombinéza je pouze kvůli možné kontaminaci a dozimetr pouze měří a upozorňuje? No ano, je to o pracovní kázni, disciplině, dodržování předpisů a technologických postupů!