Malba jako způsob meditace

Je to oblíbenec múz, miláček bohů, zručný řemeslník nebo šikovný obchodník se speciálním zbožím?! Třeba v Americe začali být malíři opravdu vážně bráni až po II. světové válce poté, co dokázali svými obrazy vydělat miliony.

Jsou však i umělci, kteří své umění rozvíjejí mimo svět velkých peněz a veletrhů s uměním, jako způsob a možnost svého osobního rozvoje či duchovního růstu. K takovým patří Miroslav Kubíček (nar. 1952). Tento třebíčský rodák prošel několika občanskými povoláními a dnes je farářem Církve československé husitské. Z tohoto působení je znám i na Hrotovicku. Už řadu let před tím však byl aktivním výtvarníkem, hybatelem kulturního života v Třebíči.

Poté co v 60. a 70. letech Kubíček vyzkoušel výtvarnou techniku koláže, našel svoji nejvlastnější polohu v subtilních kresbách doplňovanými přírodními objekty. V používání jemné šrafury dlouhých rovnoběžných linií kreslených perem a tuší od ruky, čar které se nekříží a „obtékají“ překážky, jizvy či stigmata. Tou překážkou mohou být stopy autorových vlastních nohou, drobné přírodniny nebo jen jejich otisk. Už v roce 1993 nakreslil Kubíček tímto způsobem významný triptych nazvaný Chrám a od té doby se věnuje své oblíbené výtvarné „řeholi“. Ono spojité proudění může přírodovědně založený člověk vnímat jako proudění laminární, věřící člověk naopak jako zpřítomnění ducha, „jenž si vane, kde chce“. Dnes již v Brně žijící farář Miroslav Kubíček svůj výtvarný program rozvijí jako privatissimum opravdu důsledně, jen občas dá zájemcům nahlédnout do jeho podoby. Naposledy v roce 2010 v galerii AMB v Hradci Králové, kde vystavil cyklus  Čtrnáctero zastavení - pocta Barnettu Newmanovi.

Text: Arnošt Pacola